Z pohádky do pohádky

Zdá se až neuvěřitelné, že myšlenka komponovat svůj druhý balet - Z pohádky do pohádky - uzrála v Oskaru Nedbalovi ve vlaku, cestou z Plzně do Prahy. Bylo to v roce 1906 a pro tohoto neklidného tvůrce nic překvapujícího - většinu času totiž trávil na cestách ve shonu koncertů Českého kvarteta, jehož byl violistou a pilně již působil i jako dirigent. Ta Plzeň také nebyla náhodná - na nádraží se setkal s libretistou Ladislavem Novákem a dohodl se s ním na spolupráci na námětu několika pohádek, spojených v jeden celek. Jenže zapracovaly jiné povinnosti, měnil se i jeho soukromý život, a tak se k plánované práci vrátil až více než o rok později. To už působil ve Vídni jako dirigent, ale svůj niterný baletní klenot věnoval Národnímu divadlu v Praze, které jeho premiéru zařadilo mezi události sezony. 25. ledna 1908 byla za Nedbalova řízení triumfálně přijata baletní báchorka (tak ji autor nazval) Z pohádky do pohádky. Kritiky jednohlasně potvrdily, že šel... vítězným krokem od obrazu k obrazu, který skladatelova hudba nesla na čarovných křídlech. Dodnes populární dílo hýří vtipem, kontrastními tématy, skvělou instrumentací i dramatickou charakteristikou jednání hlavních postav. Tak příběh Zlatovlásky, Šípkové Růženky, Krejčíka v začarovaném zámku i šarvátky zvířátek s petrovskými loupežníky znovu ožije ve filmovém pojetí choreografa Jiřího Němečka st. a režisérky Vlasty Janečkové se stejnou poezií, jako při televizní premiéře v roce 1972. (oficiální text České televize)