Who We Will Have Been

Svět filmaře Erece Brehmera se zhroutí, když jeho dlouholetá partnerka Angelina Zeidler zemře při autonehodě. Pomocí osobních videí, fotografií, hlasových zpráv, deníkových záznamů a hudby, o které se dělili, vytváří způsoby, jak se s ní znovu setkávat a milovat ji i přes její nepřítomnost. "O mrtvých nemluvíme, i když je to jediná věc, kterou ještě můžeme dělat", jakmile někdo odejde. A tak je snímek *Tím, kým jsme se staneme* méně dokumentem a více způsobem komunikace se zesnulou, kde zpomalené záběry, reverz a zvukové útržky vytržené z úplně jiného kontextu náhle získávají hluboký význam a podtext. Když se Angi v uloženém videu ptá: "Mám ještě čas?", rezonuje to s hlubokým, univerzálním významem. Existujeme ještě v čase bez těla a mimo mysl? Brehmerova silně emotivní a pohlcující meditace o životě se ztrátou si uvědomuje, že smutek se mění, ale nikdy skutečně nekončí, stejně jako láska.