Glory to Mstyslav

Mstyslava znali v Kyjevě. V roce 1991, když Ukrajina získala nezávislost, byl Mstyslav tak nadšený, že si nechal narůst tradiční ukrajinský knír a vyrazil do ulic s písněmi o Ukrajině. Své písně křičel více než 20 let. Zpíval špatně, ale od srdce. V těch písních umírali nepřátelé Ukrajiny v strašlivých mukách. Byl špatně adaptovaný, nechráněný a upřímný. Dostával mince od kolemjdoucích, výhrůžky a urážky od policajtů a lůzy. O „víkendech“ pil, četl, procházel se, účastnil se soutěží vlasteneckých písní, cestoval po Ukrajině a snil o tom, že bude filmovou hvězdou. Po jeho smrti se ukázalo, že jeho život nebyla schizofrenie, ale krása a pravda.