Reflections in the Dust

"Nevěřím na lásku, protože jsem ji nikdy neviděla," odpovídá mladá žena neviditelnému tazateli v úvodních minutách filmu. Tento ponurý obraz osamělosti a sociálního vyloučení se odehrává na okraji pusté bažiny, kde se stárnoucí klaun a jeho dcera snaží přežít. Toto místo by mohlo být koncem světa, místem, kde zmizela naděje spolu s vírou v posmrtný život a existenci Boha. Ti dva nešťastníci žijí společně bez vyhlídky na změnu, a ovládá je strach, agrese a hněv – ale zažívají i náhlé chvíle něhy.