Recenze filmu Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma

Douglase Springsteena sice ztvárnil typově velice dobře vybraný Stephen Graham, ale jeho role je zredukována na výhrůžné pohledy a zaťaté mlčení, jen občas přerušené slovem.

Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma chce být velmi intimním a komorním životopisem, jenž se dostane hudební hvězdě hluboko pod kůži. Režisér Scott Cooper toho chce ale docílit poměrně patetickými a až příliš přímočarými postupy, kvůli nimž není temná část Springsteenova života rozhodně prodána tak razantně a emotivně, jak by si zasloužila. A to i přesto, že White a Strong v hlavních rolích by snad ani nemohli být lepší.

Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma nabízí intimní pohled do duše jednoho z nejznámějších zpěváků své doby. Jeremy Allen White opět dokazuje, že mu role člověka, který cítí beznaděj namixovanou s depresemi, vyloženě sedne. Jednou bych ho ale přeci jen rád viděl v úplně jiné poloze. Jeremy Strong a Stephen Graham mu zdatně sekundují a společně vytváří snímek, který ukazuje, jak moc nás pochyby i démoni z minulosti dokážou dohnat, kompletně zahltit, ale také inspirovat.

Bruce Springsteen, kterého celý hudební svět zná pod přezdívkou The Boss, se pod taktovkou režiséra a scenáristy Scotta Coopera vrací do ponuré minulosti, se kterou se vypořádává temným albem. Ztvárněný ve stavu největší slabosti nenabízí pompu a spektákl, ale obraz hudebníka, který si klestí vrtkavou cestu za úspěchem i nesrovnanými citovými účty.

Doručení odnikud rozhodně nepřináší žádnou filmařskou revoluci, jeho mířidlo je sympaticky nízko, mezi outsidery a samorosty, co zasmušile hledí do nekonečna moře na molech u konců měst. V záplavě všeobecného šumu stejnorodého obsahu jde o příjemné ticho, co může ohlušovat, co dodává vlastní díl do mozaiky ideje sestupu polobožských umělců z piedestalu popkultury mezi raněné smrtelníky.

Scott Cooper nabízí spíše komorní a pomalé drama než klasický hudební biopic, který nejspíše budou mnozí očekávat. Jeremy Allen White je (až na rušivé čočky) castingová trefa, byť poté Cooper vizuálem zrovna nestrhne, zvládá dodat řemeslně důstojný biopic. Ve výsledku je to především studie umělce, který hledá sám sebe v písních o samotě. Na revoluci to možná úplně nestačí; na nejednom ohledu sympatický film ano...

Springsteen nenabídne vybočující nebo něčím zajímavé vypravěčské techniky, nedokončí některé příběhové linky a drží se spíše při zemi. Ovšem herecké výkony zásadně výslednému produktu napomáhají. Audiovizuálně film nabízí autentický zážitek, především díky své hudební složce.

Scott Cooper natočil rutinní drama, které není ani tak o hudbě, jako spíš o traumatech Bruce Springsteena. Bohužel to není dostatečně nosné téma a film se tak velmi rychle začne točit v kruzích, doslovně vysvětluje vše, co se děje na plátně a po nějakých šedesáti minutách začne regulérně nudit. Je fajn, když biografické snímky nejsou jen tradiční „život a dílo“, ale ve Springsteenově životě šlo určitě najít zajímavější příběhy než rutinní drama o tom, že člověk by si měl najít terapeuta, když má nevyřešenou minulost.