Recenze filmu Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma

Komentáře a recenze 16

filmfanouch6

15 281 bodů •23. 10. 2025

7

Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma je pohled do duše jednoho z nejznámějších amerických rockerů, který se místo záře reflektorů zaměřuje na zákoutí lidské psychiky a toho, jak může ovlivnit. Scott Cooper nabízí spíše komorní a pomalé drama než klasický hudební biopic, který nejspíše budou mnozí očekávat. Jeremy Allen White je (až na rušivé čočky) castingová trefa, byť poté Cooper vizuálem zrovna nestrhne, zvládá dodat řemeslně důstojný biopic. Ve výsledku je to především studie umělce, který hledá sám sebe v písních o samotě. Na revoluci to možná úplně nestačí, na v nejednom ohledu sympatický film ano... Více zde

Rokle

6 559 bodů •23. 10. 2025

6

Scott Cooper pojal tuhle netradiční životopisnou fresku jako vypořádání se s minulostí, kterou si táhnete jako balvan u své nohy. Prim nehrajou písně, ale psychologie otce se synem. A také to, že když si za něčím stojíte, můžete uspět i přesto, že vám všichni racionálně tvrdí opak. Film nemá takovou flow, protože Bruce Springsteen spíše tápe. Vlastně vám vůbec neřekne, proč je i po letech takový borec. A řekl bych, že to ani nechce. Je to celkem náročná podívaná... Hudebně bych Bruce Springsteena dal výše jak Boba Dylana (na Springsteenovi jsem byl v Praze na koncertě v roce 2012 a byla to pecka), nicméně filmově byl nedávný Bob Dylan: Úplně neznámý někde jinde. Mangold tam strčil emoce, které mám rád. Mám rád, když se mohu naladit a Chalamet byl ve své roli fenomální. Navíc to bylo více o písních.

JaraSlama

4 382 bodů •24. 10. 2025

6

Nový hudební biopic o Springsteenovi je další ukázkou toho, že Scott Cooper umí vytvořit hezký film bez skutečné duše. Vizuálně působivé retro drama se sice snaží zachytit vnitřní boj slavného rockera, ale místo opravdové hloubky nabízí jen povrchní patos a monotónní psychologii. Jeremy Allen White se snaží ze všech sil, ale scénář mu nedává šanci vyniknout, protože se pořád točí kolem jednoho a téhož traumatu. Hudební pasáže baví, dialogy nikoliv, a dvě hodiny se táhnou jako unavený refrén. Přes dobovou stylizaci a dobrou kameru film nikdy nezazní naplno – jen šeptá, co by mohl být, kdyby měl silnější příběh. The Boss si prostě zasloužil víc než tohle mdlé sólíčko.