Osm let sledovali tvůrci snímku Štěstí a dobro všem sibiřského samorosta Vitalije, vzděláním jaderného fyzika, údělem ztroskotance, který svou kondici otužilce dává do služeb Putinovi a hlásá návrat Sovětského svazu. Extrémní typ, jenže novinka kin ukazuje, že zdaleka není sám, a z toho jde děs.
Kombinací použitých záběrů z něj, kdy sledujícím vždy přeje ono štěstí a dobro všem, s observačním pozorováním jeho osoby a zasazením Vitalije do mrazivých sibiřských exteriérů i postsovětské panelákové výstavby, vznikl portrét jedince, jehož frustraci a deziluzi režim, jehož je součástí, umně zneužívá pro své cíle.
Ačkoliv zprvu jsem měl při sledování filmu Štěstí a dobro všem pochybnosti, zda si režisér jen nevybral bizár a v něm se bude hodinu a půl rochnit, v konečném účinku je jeho film pozoruhodnou zprávou o civilizaci, s níž chtě nechtě máme co do činění, a dojem z tohoto snímku má dlouhý dojezd.
Štěstí a dobro všem přináší cenný vhled do ruské společnosti, jež je pro nás navzdory jazykové blízkosti čím dál víc nečitelná. Zvlášť když se s konfliktem na Ukrajině dostává do ještě větší mezinárodní izolace a veřejné mínění místních obyvatel lze vzhledem k hrozbám ze strany politického režimu jen těžko důvěryhodně zmapovat.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
