O bozích a lidech

V spolupráci so silnými hereckými výkonmi a hudbou - gregoriánskymi chorálmi, ale aj Labutím jazerom, ktoré hrá pri symbolickej poslednej večeri, potom vzniká naozajstný filmový klenot.

Snímek by rád uhranul svou oduševnělostí, ale příliš pozvolné plynutí děje, podřízeného dikci dlouhých statických záběrů, často se zpívanými modlitbami (příběh se převážně odehrává kolem Vánoc), jimiž se pokorně účastní pravidelných bohoslužeb.

Vo filme si jeden z mníchov spomenie na Pascalov výrok: "Ľudia nikdy nepáchajú zlo tak dokonale a tak nadšene, ako keď ho páchajú z náboženského presvedčenia." Myslím, že mu šlo práve o nahradenie spojenia „páchanie zla“ za výraz „konanie dobra“, čoho boli tibhirínski mnísi znamenitým príkladom. Pre bohov, aj pre ľudí.