Film tak nepříliš přesvědčivě (a vlastně i nepříliš žádoucně) kolísá mezi zpytavým pohledem na zdánlivé lidumilství a rysy thrilleru, řešícího záchranu polovládného nešťastníka. Režisér se snad chtěl dotknout lékařské etiky nejen co do výzkumu samého, ale také co do informování pacienta.
Závěrečná honička je totiž jen chabým pokusem o upoutání divákovy pozornosti. Snímek tak zachraňuje jen dobrý herecký výkon Guillauma Depardieu a Alysson Paradis, která si zahrála profesorovu dceru a zároveň Jonathanovu lásku.
Nicméně Guillaume Depardieu i v tomto svém posledním filmu potvrdil velký talent, jeho výkon patří rozhodně k silným stránkám filmu, je přesvědčivý bez ohledu na to, nakolik je divák zasvěcen do jeho vlastního osudu.
Cesta za horizont je spíš film o smrti, a i proto ho přízrak opravdového a nečekaného konce mladého Depardieua dál napájí zvláštní morbidní atmosférou. Působí na city jako pomalá noční můra, po jejímž skončení si už nemůžete vzpomenout, o čem přesně jeho existenciální filozofování vlastně bylo.
Francouzsky neumím, takže nemám tušení, jestli některé extra bizarní monology byly špatně přeloženy, nebo prostě byly tak extrabizarní už v originále.
