Po pravdě lidé tu spíše překážejí. Zato když si příští vůdce němě získává autoritu stáda či pod opičí "řečí" běží titulky s "překladem", divák se s rozkoší ponoří do radosti prýštící z pravé filmařiny, která digitální době okatě nepodléhá, nýbrž ji takřka neviditelně využívá.
Klasika z šedesátých let neztratila svůj osten ani smysl. Nabízí mnohem víc než exhibici revolučních masek.
Serkisova mimika a opičí pohyby spolu s praci Weta animátorů dala vzniknout příběhu o citech a vnímání mladého šimpanze, který povstal proti lidské nadvládě a shromáždil vlastní vojsko pomsty. No a já teď konečně chápu jak to máma myslela, když mi říkala, že jsem „chytrej jak opice“.
Menším zklamáním je snad jen těžce nevyužitý Brian Cox, což už ale u britských herců v amerických filmech hold většinou bývá, a naprosto kardinálním průšvihem je pak postava sexy veterinářky, o které se vsadím, že v původním scénáři ani VŮBEC nebyla, ale bez které by prostě správný letní blockbuster nedal ani ránu.
Hlavní hold za herecký výkon však patří Césarovi, což je sice triková postava, avšak jeho reálné ztvárnění a chování je tak brilantní, že zcela zastínil všechny ostatní herce, kteří se ve filmu objeví.
Zrození Planety opic je po všech stránkách výborně zvládnutý reboot filmové klasiky, a pokud i další díly nové série budou zpracovány v podobném duchu, máme se určitě nač těšit.
Zrození planety opic je jedno z nejmilejších filmových překvapení letošní letní sezóny. Již z traileru vypadal tento snímek působivě, ale atmosféra, která se studiu Weta Digital podařila vytvořit je ještě úchvatnější, než jsme předpokládali a doufali.
Zrození planety opic prostě není epickým akčním sci-fi, ale intimním a překvapivě inteligentním vyprávěním o zrodu nové komunity a blížícím se zániku komunity staré. Nedočkáme se tak epického střetu civilizací, ale spíše elegantního střídání stráží.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
