Život je otázka priorit, viď, Richarde. Sbírka stereotypních lidových pravd. Odpočinul jsem si. I přes to, že se film postupně roztékal a závěr fakt nepovedl.
Zápletka filmu je jednoduchá: zkorumpovaný vysoký státní úředník chce dopřát svému umírajícímu bratrovi poslední snový týden ve špičkovém horském středisku. Jde dokonce tak daleko, že mu najme i jeho oblíbenou kyberprostitutku. Opilý mocí a penězi si ve své nadutosti ani nepřipouští, že co se zdá snové jemu, nemusí být snové pro každého. Film je sestaven z uměle vytvořených (pro někoho možná vtipných) situací a záběrů, které mně ovšem nedávají žádný smysl. Minimalistická hudba z dílny pana Vřešťála přidává snímku na kostrbatosti a zdlouhavosti. Každý chytrý autor a režisér ví, že filmová hudba je jakýsi lubrikant, pomáhající překlenout řidší místa scénáře a přechody mezi jednotlivými kapitolami. Zde bohužel působí spíše jako kýbl písku. Rád bych v tomto chrlení ohně a síry našel na filmu i nějaká ta pozitiva. Nelze neuvést velmi přesvědčivý výkon pana Donutila, který se zhostil role arogantní zbohatlé svině velmi obratně a dal nám tak antihrdinu, kterého všichni dobře známe, nenávidíme a přesto každé čtyři roky volíme... Celkovou dusnou a pochmurnou atmosférou filmu prosvítá jako hřejivé sluníčko postava striptérky v okouzlujícím podání Táni Pauhofové. Její přirozená uvolněnost a optimismus je v pěkném kontrastu s dlouholetým napětím mezi sourozenci. A i když se nesvlékne, tak je na ni rozhodně dobrý pohled...
Co říci závěrem? Pobavit dnešního diváka není ani zdaleka tak jednoduché jako ještě před pár lety. A vypadá to, že ani angažmá oblíbeného spisovatele či herce už není zárukou úspěchu.
Tento film se hrozně moc od původního Románu pro ženy hodně lišil. Asi protože film měl jiného režiséra a v této části nešlo až tak o komedii jako o drama, které je tam více. Na celém filmu jsem se zasmál jenom jednou a už ani nevim kde. Dal bych i "odpad!", ale nedám ho už z úcty k panu Donutilovi, která je můj jeden z nejoblínenějších herců.
Jedním slovem NUDA. Film nezachrání ani velmy nadprůměrné herecké výkony, především Vladyky a Hybnerové. Nevytrhne to ani těch pár samostatných vtipných vtipů. Nic jsem od toho filmu nečekal tím pádem z něj nejsem rozmrzelý ani nadšený, prostě další film který jsem skouk jen kvůli hodnocení a hned zas vyšumí.
Tak původně jsem chtěl tenhle film ignorovat, jako už dnes ignoruju většinu české produkce. Nakonec mi to ale nedalo a Román pro muže jsem si pustil - možná i proto, že filmy podle Vieweghových předloh nedopadají v českým měřítku úplně nejhůř. Jenže. Největším problémem Románu pro muže je právě ta Vieweghova předloha, která prostě nesděluje vůbec nic. Samotný film není natočený vůbec zle, práce s obrazem je supr, sem tam se najdou super hlody, ale bohužel - díky předloze je ten film o ničem.