Alanu Mooreovi nezbývá nic jiného než tiše závidět, podupávat nožičkou a maximálně tak lámat svoje tužky. Zatím, co díla takového Franka Millera dostávají velice kvalitní filmová zpracování, tak u pana Moorea jsou filmové převody jeho komixů jen podprůměrné filmy. Jinak tomu není ani u Ligy výjimečných. Námět, který působí jako dort od pejska a kočičky, míchající dohromady Julese Verna, Oscara Wildea a další mi překvapivě nevadil. Problém je, že zajímavý námět už nedostal kvalitní scénář. A tak v obyčejném příběhu začne svět ohrožovat neznámý Fantom, který vypadá jako by utekl z fetišistického festivalu. Proti němu je vyslána Liga výjimečných v čele se Seanem Connerym, kterému dělá společnost kapitán Nemo, neviditelný muž, upírka, doktor Hyde, mladý agent a Dorian Gray. Snad jsem na nikoho nezapomněl. To celé se odehrává v ošklivých kulisách, kdy je snaha o ,,cool" stylizaci cítit na každém kroku a za doprovodu místy opravdu špatných triků. A finále, které si chystá půdu pod nohama pro pokračování, působí stejně směšně jako vousy kapitána Nema.
