Shinran: Shiroi michi

Ve 12. století bylo v Japonsku buddhistické náboženství stále poměrně nové. V té době jedna škola (Šingon) nabízela rozsáhlý výcvik ve složitých a velmi náročných praktikách, které mohly nakonec přinést duchovní očistu a realizaci. Různé zenové školy nabízely studentům dlouhou cestu, doslova složenou z holé zdi a neustálé meditace. Jiná škola (Tendai) kladla důraz na složitou metafyziku a studium filozofických systémů. V zásadě byly všechny navrženy tak, aby vyhovovaly těm nemnohým, kteří byli schopni vzdát se všeho ostatního ve svém životě a soustředit se na osvobození, jako například učenci a šlechtici. V tomto historickém a životopisném dramatu se s touto situací setkává mladý Šinran (1173-1263), když začíná zkoumat buddhismus jako alternativu k násilí a neustálým občanským válkám, které tehdy sužovaly Japonsko.