Aggie prožívá nesmírnou bolest po smrti své babičky. Nemá nikoho jiného, a tak se nastěhuje ke své kmotře a jejímu synovi Louiemu. Aggie neřekne ani slovo, bolest, kterou prožívá, je nepředstavitelná a její ztvárnění je ohromující ve svém smutku a žalu. Louie a Wah se snaží, aby se cítila jako doma, a brzy Aggieina vášeň pro vaření prozáří její smutek.