Problém tohohle snímku je, že se absolutně nedaří přiblížit hrdinu divákovi. Ten není sympatický, není otevřený, není zajímavý. Nemusel by být všechno z toho, ale minimálně jedno ano. Jen tehdy by to mohlo fungovat.
Hej,... tohle, ...TOHLE! Nestíhám, nestačím. Film naplněnej tolika nápady, až se mi z toho prochcala matrace. Říkám tomu uměleckej film. Umělecký filmy mě nebaví, ale tenhle nějakým zvláštním způsobem jo. I když jsem u něj několikrát usnul. Byl to sen? Jsem z toho stejně zmatenej, jak G. G. Bernal. Máte taky ten pocit? Chce se vám taky vrhnout se do něčeho šílenýho?
Snový výlet do Gondryho světa. Voda je zde z celofánu, koně hadroví a život tak nějak pomatený. Je až k údivu jak tato melancholická jízda funguje. Rozhodně překvapení. Mimochodem po Mexické jízdě a Nauce o snech jsem se do Bernala zamiloval.
