Film Umbracle stojí na dvou základních osách: zkoumání způsobů kinematografického zobrazení a kritický pohled na oficiální Španělsko v době Francovy diktatury. "Montáž atrakcí" a brechtovský přístup v silných dávkách. Umbracle se skládá z fragmentů (některé jsou archivní záběry), které spíše rezonují, než aby postupovaly, neobvyklými vazbami, se scénami déjà vu, které nám slibují víc, ale zůstávají napjatě nedokončené. Jonathan Rosembaum řekl: "Málokterý režisér si od dob Resnaise tak nemilosrdně pohrával s nevědomými narativními očekáváními, aby nás vyvedl z míry." Portabella se učí od pocitu zvláštnosti, který vyvolal Rossellini, když obsadil známé herce do divoké scenérie v jižní Evropě. Portabella nechává Christophera Leeho bloumat snovou Barcelonou. Bezpochyby Portabellův strukturálně nejsložitější a nejhlouběji politický film, který je zároveň divoce poetický.
