Padesátiminutový snímek "Madagaskar" má rezonanci a výmluvnost nejlepší poezie, neboť obratně proměňuje hledání identity dospívající dívky v metaforu socialistické Kuby. Laura je profesorkou na ošuntělé, dusivé vysoké škole. Její dcera Laurita přestane chodit do školy, touží se přestěhovat na Madagaskar a rychle projde několika fázemi. Jednoho dne vypadá jako fanynka heavy metalu, jindy jako bohémka, která pláče nad poezií a uměním. Pomalu překračuje hranici mezi obyčejným dospívajícím zmatkem a intenzivní neurózou a ještě dál, až se nakonec stane tak posedlou náboženstvím a dobrými skutky, že si do stísněného domu, který sdílí se svou matkou a babičkou, nastěhuje deset dětí bez domova.