Informativni razgovori

Nemluvit o válce, již jste prožili, je jako mít doma v obývacím pokoji slona a předstírat, že tam není. Tuto trefnou metaforu zvolila pro svou odpověď žena ze skupiny šestnácti svědků války v Bosně a Hercegovině z let 1992 až 1995, jež si před kameru pozval Emir Džino, který trávil tyto roky v USA. Jeho cílem bylo zachytit výpovědi civilního obyvatelstva v co nejkonkrétnější formě. Rozhovor proto připomíná spíše výslech, když se Emir Džino k některým nezodpovězeným otázkám vrací znovu a znovu s nelítostnou dikcí. Muži a ženy různých profesí, věku i vyznání tak vyjevují, kdy pro ně osobně začala válka, jak ji prožili a kdy (ne)skončila. Míru jejich vlastního vkladu do odvety za prožité útrapy vymezuje odpověď na dotaz: Co byste dělali, kdybyste na ulici potkali Slobodana Miloševiče nebo Radovana Karadžiče? Výslechy probíhají v temné tovární hale, kde se stísněnost verbálních projevů také vizualizuje. Dokument režiséra Namika Kabila ukazuje nejen to, jak důležité je vydávat opakovaně svědectví o nespravedlnostech, ale také jak je důležité ptát se a chtít slyšet nevyhýbavé odpovědi. [Jeden svět 2009]