martin-mickey-stusak
28 443 bodů •
10
Jean Gabin a Jean-Paul Belmondo v jedinečném příběhu dvou odlišných a zvláštních osobností. Dobře zpracovaný scénář s výbornými dialogy kombinuje emoce, nostalgii a akci v kontextu s obdobím po druhé světové válce. Jeden je majitelem hotelu, druhý se spoustou iluzí a vážnými úmysly, se svou dcerou pobývající v dětském domově, opustit Francii a uskutečnit své sny ve Španělsku. Když se oba potkají, vytvoří pevné pouto a prožijí spolu spoustu opilecký eskapád, z nichž nezapomenutelným vrcholem je na pláži s ohňostrojem. Možná se příběh starého muže, který cítí váhu času na svých bedrech v kontextu s mladým plného ideálů, může zdát poněkud naivní, ale v plné skromnosti se jedná o srdce symbolického tématu. Plynutí času, zbytky života, vzpomínek zážitků a toho, co zbývá ještě prožít. Skvěle se tak zobrazuje strach z věku. jedná se o osobní vizi člověka, nikoli toho, co právě prožívá, ale toho, co už prožil. Obě postavy generačně odlišné tak sdílejí touhu žít svůj sen a ve své fantazii čeho se mohou prožitkově dotknout vlivem alkoholu. Ano, opice v názvu snímku tak není zvíře, ale alkoholové opojení. A co se týče zimy... Pojem ´podzim života´ je už jistě známý, takže tady jde myšlenka ještě dál. A když se to vezme kolem a kolem, i když se jedná o humorný příběh, svým způsobem je to depresivní a smutný. Snímek ještě z nové francouzské vlny, kdy Gabin už něco znamenal a Belmondo na svou slávu ještě stále čekal. Opilecká óda, která se stala francouzským klenotem.
