Jeden z mála filmů, které Etienne O'Leary natočil. Všechny pocházejí z francouzského undergroundu kolem roku 1968 a dají se volně označit jako "filmy-deníky". Podobně jako současné snímky O'Learyho slavnějšího přítele Pierra Clementiho, i ony psychedelicky dokumentují drogami nasáklý hédonismus tehdejších dandyů. O'Leary pracoval s omamným stylem, který upřednostňoval rychlý a dokonce i podprahový střih, husté vrstvení superponovaných obrazů a spontánní styl natáčení typu poznámkového bloku. I když byl velká část O'Learyho materiálu zpočátku "deníková" a zobrazovala přátele, milence a místa, se kterými se setkával ve svém soukromém životě, metamorfózy, kterými prošel během střihu, ho proměnily v sérii nejednoznačně fikcionalizovaných, někdy temně sexuálních fantazií.
