Film, který stejně znalci knižní předlohy odsoudí a děti se z něj v nejlepším případě počurají, ale předešlými filmy poučený divák, který kromě efektní podívané očekává i poctivé řemeslo, ocení. A bude mu líto, že to už po těch dvou a půl hodinách skončilo.
Komentáře a recenze 115
Společně s Princem dvojí krve je Relikvie smrti – část 1 nejzbytečnějším dílem série. Jeho nedostatky mají jedinou výhodu. Pokud bude i druhý film podobným otrocky doslovným opisem, máme se přeci jen na co těšit. Druhá část knihy je totiž o poznání výživnější, než ta první.
Znalý divák nebude bručet kvůli škrtům, změnám ani krácení v ději, stejně jako neznalý nebude tápat, o co na plátně běží. A v rámci celosvětového fenoménu Harry Potter jde o povedený kamínek patřící do velké mozaiky, kterou již za osm měsíců čeká možná definitivní podoba. Jaká bude, to se ještě uvidí, zatím to ale vypadá víc než dobře.
První část Relikvií smrti měla být nudným výletem do divočiny s kupou dlouhých vysvětlovaček. Pod Yatesovýma rukama se však proměnila v realistické drama s takovou kadencí srdceryvných momentů, že se z toho budou Harryho fanoušci ještě dlouho vzpamatovávat.
Tak ještě otálíte, zda si rezervovat vstupenku už na premiéru 18. listopadu? Každopádně při jejím výběru volte raději originální znění, nejste-li zvyklí na rychlokvasný český dabing, jehož jedinou předností je pohotovost, s níž jej distributoři pořídili. Mnoho z replik si mnohem více vychutnáte v angličtině, navíc s nezaměnitelnými hlasy jejich majitelů.
Herci působí vyzráleji, ačkoli je na pár místech sráží poněkud toporné dialogy. Výhodou je určitě znalost předlohy, bez ní se vám v některých fázích bude film zdát zdlouhavý až nudný. A protože je druhá část knihy opravdu v mnoha směrech lepší, myslím, že se máme na co těšit.
Napríklad obľúbená smrťožrútka Beatrix, ktorá dostáva viac priestoru ako samotný Voldemort. Osobne som fanúšikom talentu Helen Bonham Carter, ktorá ju stvárňuje, musím však uznať, že kladenie jej postavy do popredia je až nadbytočné a tak trochu okaté.
Půvab tohoto čím dál depresivnějšího vyprávění tkví v tom, že diváci stárnou spolu s oblíbenými postavami, jež je přivádí v případě dětského publika na práh dospělosti a umožňují jim vstřebat a přijmout změnu z původně dětské knížky směrem k dospělému dramatu.