Gehr používá miniaturní digitální záznamník k ohlédnutí za dobou strojů prostřednictvím sanfranciského muzea Musee Mecanique, které má brzy zavřít své brány. Snímek Cotton Candy po dobu něco málo přes hodinu dokumentuje tuto úctyhodnou sbírku mechanických hraček na mince – včetně celého cirkusu – převážně v detailních záběrech, izoluje konkrétní detaily a střídá ambientní a postsynchronizovaný (nebo žádný) zvuk. Tím, že Gehr zachází s postavami muzea jako s loutkami, vytváří představení – ale čí je to představení, jeho nebo jejich? Gehrův selektivní pohled na arkádu ji činí o to strašidelnější. V jistém smyslu je Cotton Candy glosou k momentu z Pravidel hry, kdy vikomt sbírající hrací skříňky odhalí svůj nejnovější a nejpropracovanější přírůstek. (Připomíná to také vyvrcholení A.I.: Umělá inteligence, kdy se DV budoucnosti něžně dívá na lidštější stroj minulosti.)
Herci a tvůrci 2
Režie: