Minä olen, II osa

Druhá část dvoudílné antropologické studie, během níž se v Sovětském svazu koncem 80. let setkal s Anastasií Lapsui. Tento film, na kterém pracoval sedm let, se stal zlomovým bodem Lehmuskalliovy umělecké cesty. „Začínal jsem s inuitskou poezií. Věřím, že malby jsou také poezie. (…) Byly chráněny sklem: nemohl jsem se jich dotknout, nemohl jsem cítit teplo zanechané jejich tvůrci. Uvnitř sebe jsem slyšel jejich hlasy. Bylo to jako úkol od nich: musel jsem je ukázat světu skrze sebe, skrze svůj mozek a duši.“ (Lehmuskallio)