„Je skvělé, že se tato témata dostanou do televize," říká režisérka seriálu Děcko, Rozálie Kohoutová
Děcko | Česká televize (ČT)
Česká televize představila seriál Děcko, Prima zároveň spouští seriál s podobnou tematikou s názvem Náhradníci. Jste ráda, že se o tomto tématu mluví napříč diváckým spektrem?
Jo, určitě je to důležité a podle mě skvělé, že témata spojená s výchovou dětí, která byla v české společnosti vnímány jako banální, se dostaly do prime timeu. Osobně si strašně vážím toho, že naše dvě autorky jsou ženy, obě matky a obě to téma velmi dobře znají a mají k němu osobní přístup a podnikly až dokumentární rešerše. Myslím, že nastala doba, kdy se k těmto tématům může společnost postavit.
Když mluvíte o rešerši, mluvili jste s dalšími lidmi, kteří tohle reálně podstoupili?
No jasně, Lucie Macháčková sama vychovává adoptivní holčičku a má zkušenosti s terapeutickým rodičovstvím. Ono to není jen tak, ani ta běžná adopce. Katka Krobová natočila s Lucií sérii Protivný sprostý matky, a i díky tomu mají různé typy toho rodičovství velmi dobře osahané z různých zdrojů. Není náhoda, že je tam gay pár Petr a Vladimír. Patří to k tématům, které mají z toho pořadu prozkoumané. Stejně tak je tam velké téma asistované reprodukce. Jeden z párů se snaží o dítě, což ovlivňuje jejich psychický stav, i ten pár jako takový. Nalijme si čistého vína, případů neplodných párů, ať to jsou ženy nebo muži, je čím dál tím víc. Máme tam Báru, ústřední postavu, která přijde na to, že nedá třetí dítě a zmeškala možnost interrupce. To je hlavní osa. Skrze žadatele přes adopci, kteří se s ní spojí, se otevřou všechna tahle témata, která lidé ve věku 30, 40 až 50 let řeší.
Takže přes hlavní linku Báry se odvíjejí další dějové linky?
Přesně tak, jsou tam gayové, je tam Alice s Michalem, kteří neúspěšně podstupovali asistovanou reprodukci. Je tam Beáta (Elizaveta Maximová) s Hubertem (Jan Jankovský), což je takový mafouš. Nevíme, co přesně dělá, ale je to něco ohledně nemovitostí, ona je influencerka. Ona tak úplně to dítě nechce, kvůli postavě, ale nakonec si vezmou do péče malou romskou holčičku. Je to velmi dojemný příběh, kdy se vlastně z toho nelidského, polorasistického mafiána stane hodný člověk. Ukazují se tam i negativa pěstounské péče – nejste vlastně úplně rodič, jste pěstoun.
Zní to jako psychologicky náročné příběhy. Který byl nejtěžší, nebo nejnáročnější?
Radim (Špaček) měl určitě nejraději Petra s Vladimírem, vždycky říká: „To je pro mě úplně nejdojemnější story.“ Já jsem měla hodně ráda Beátu s Hubertem. Strašně mě to bavilo. Od dramaturgů České televize jsme měli zpětnou vazbu, že ti lidé jsou hrozné karikatury, že takhle lidé nevypadají. Já si ale říkala: „Ty jo, vypadají!“ Tak jsem si vzala velký režijní úkol, udělat z těchto karikatur, co dělají gender reveal party a jsou úplně šílený a točí se na iPhone, postavy, jež má divák rád a u nichž se projevuje laskavost a dobrota. Tohle si myslím, že se mi povedlo.
Jak postupujete, když dostanete takové zadání, že postava je karikatura a že ji divák musí mít rád?
Spíš to byla obava. Říkala jsem si, že tohle ale mají přece lidi na televizní obrazovce nejraději. Když je někdo strašně „weird," a pak pochopíme, že je to člověk a máme ho rádi. Mají tam velký dramatický oblouk. Postupovala jsem tak, že jsem to vlastně hledala s těmi herci. Říkali jsme si, kdy je to moc, kdy to ještě sneseme, jak se to má začít lámat. Tím bych chtěla poděkovat Elizavetě s Honzou Jankovským za to, že jsou bezvadní herci a že jsme to takhle po krůčcích hledali.
Na co jste ohledně seriálu nejvíc hrdá?
Jsem hrdá na svoji práci, i na ty scénáře, myslím, že se povedly. Hrdá jsem na to, že to byla fakt produkce České televize, kde jsme měli určitý počet natáčecích dní – Česká televize teda byla skvělá, nemám si na co stěžovat – ale je tu určitý mechanismus toho, jak se co dělá, a já jsem docela hrdá na to, že ten výsledný look seriálu je docela současný.