„Porno může být kariérou, nemusí se lišit od vrcholového sportu,“ věří režisérka Císařovská

„Porno může být kariérou, nemusí se lišit od vrcholového sportu,“ věří režisérka Císařovská
Její tělo | BontonFilm
K Jejímu tělu lze přistoupit jako k biografii, zpodobnění pornoprůmyslu či jako k metafoře ženské zkušenosti. Ne že by bylo třeba vybrat si jen jedno, ale z kterého směru jste k projektu přistoupila, co bylo počátečním impulzem?
Úplně první motivace byla ta nejjednodušší – zaujal mě zajímavý skutečný příběh. Hned vzápětí se pro mě vynořil motiv vztahu k vlastnímu tělu, který je u Andrey tak fascinující. Nezajímaly mě ani tak její partnerské vztahy nebo jiná témata, na něž se většinou soustředí životopisná dramata. Z podobných věcí mě upoutalo jedině sesterství, které se stalo druhým hlavním tématem.
Natálie Císařovská
Natálie Císařovská

Režisérka

Právě můj osobní zájem mě pak hnal dopředu. Film vznikal vážně dlouho, sehnat peníze nebylo jednoduché a museli jsme toho hodně přečkat, takže kdybych necítila velmi silný osobní zájem, jen těžko bych vydržela.
Její tělo: trailer | Bontonfilm
Váš film je plný paralel – opakovaně sledujeme například detaily doteků. Nejprve od sportovní trenérky, pak v kontextu porna a nakonec se hrdinka dotýká sebe samé.
Ano, dotýkání se hrdinčina těla je důležitý aspekt, který se neustále vrací. Ne že bych v tomhle ohledu zašla do extrému, mohlo by jít o mnohem víc haptický film. Šlo mi však o zobrazení neustálé snahy přijít s oním tělem do kontaktu fyzicky, avšak bez čehokoli přesahujícího tuto tělesnost. I přes tento zájem je tedy Andreino tělo stále duchovně opuštěné. Je to jen motor, který žene kupředu, každý ho chce využít, ale nikoho nezajímá v hlubší rovině. A hrdinka to ví, proto žene kupředu – cítí, že jakmile přestane splňovat nároky na dokonalost, svět ji zavrhne. Zpodobnit tenhle pocit pro nás bylo důležité, proto mám takovou radost z hudby Aid Kida a vůbec ze zvukové stopy, které tu mechanickou podstatu podtrhávají.
Její tělo
Její tělo
  • Netflix
  • iTunes
61%
Rozhodla jste se nepřejít přímo k body hororu, k čemuž někdy filmaře zpodobnění pornoprůmyslu láká. Sportovní trénink se vlastně jeví o kus nepříjemněji. Brala jste to tak, že váš film může tvorbu porna normalizovat – zobrazit jako regulérní práci?
Ano, rozhodně nechci porno démonizovat. Je to práce jako každá jiná. Že začala Andrea točit porno, neznačí morální či osobní pád. Není to katastrofa. Zároveň se ale v jejím případě nejedná nutně ani o osvobození. Ke své nové kariéře totiž přistupuje se stejnou nelidskou urputností. Ta děsivost, vyprázdněnost a smutek zůstávají, pronásledují ji. Na mladou, fyzicky zdatnou hezkou holku nakonec společnost klade ty samé nároky, ať je kdekoli.
Váš emocionální odstup rozhodně budí debaty. Hrdinka například říká své sestře, že se v pornu našla, že je konečně šťastná. Z filmu však skutečně nejde jednoznačně vyčíst, jestli tomu sama věří, případně jestli je to adekvátní reflexe. Nezprostředkováváte nám totiž její vnitřní svět a nenabízíte žádnou emocionální návodnost.
To je cesta, kterou jsme se vydali. Hrdinka může říkat, že je šťastná, může tomu i věřit. Ale co když má úplně špatný přístup, na základě jakého to vyvozuje? Zjevně se dál jedná o člověka, který neumí zpomalit, natož zastavit. Nesmí si říct: „Počkej, musíš chytnout dech!“ To si se sebou do porna přinesla z vrcholového sportu.
Její tělo - videorecenze
Její tělo | Bontonfilm
Hodně lidí mě a scenáristku Anetu Honzkovou tlačilo k morálnímu soudu, ale vážně jsme neměli pocit, že je potřeba pornografický průmysl stigmatizovat víc, než už je. Proč by porno nemohlo někoho bavit? A naplňovat? Alespoň nějakou dobu…
Během vyprávění nikdy příliš důsledně nenahlédneme ani mimo bezprostřední okolí protagonistky. Nevíme mnoho o tom, jak se vztahuje ke světu mimo sport a později porno. Jedná se o záměr?
Myslím, že to sevření a okleštění k životu Andrey patří. Nejprve musí každý okamžik věnovat přípravám na olympiádu, nemá čas na cokoli jiného. A pak se sice trochu otevře úzkému kolektivu svých nových kolegů, z principu jde však opět o skupinu dost oddělenou od zbytku společnosti.
Usilovala jsem navíc o to, aby byl příběh co nejčistší. Po tiskové projekci jste mohl slyšet, jak se mě ptají, proč nebylo prostředí porna zobrazené komplexněji. V našem filmu to vypadá, že Andrea točila víceméně filmy s jedním a tím samým štábem po celou kariéru, což neodpovídá realitě. Já si ale nekladla za cíl nějak důsledně představit celý ten systém. Hodnotu má pro mě hlavně jako součást příběhu Andrey, proto jsme podobně specifické detaily zjednodušovali. Celý sportovní svět je jedna trenérka, celý pornosvět je jeden štáb. A tyto světy skutečně tvoří jakési samostatné bubliny, tím se však podobají realitě.
Sledujete hrdinku, jíž v životě dostihnou dva zásadní zlomy. Jednak je tu její fyzické zranění, kvůli němuž skončí její první kariéra. To lze jako motiv psychologizovat, představit jako následek jejích činů, zkrátka s ním jde snadno dramaticky pracovat. Pak tu ale máme ještě její rakovinu, která je mnohem větším oříškem. Přichází zcela arbitrárně, existuje mimo lidskou agendu. Jak se s tím vypořádat?
Jedno z největších dilemat, s nimiž jsme se potýkali, bylo rozhodnutí, zda rakovinu vůbec zahrnout. Protože tu byla možnost opustit Andreu jako pornoherečku na vrcholu, která prošla jednou základní proměnou, když musela redefinovat svůj vztah k sobě a ke svému tělu. Její skon by se dal prostě zmínit v dovětku jako historický fakt, nic víc. Rozhodně tu bylo dost materiálu na plnohodnotný film a leckdo by namítl, že zahrnutí rakoviny nebylo nutné, případně že to vyznění škodí. Má to snad být boží trest za sejití z cesty? Měla jsem hrůzu z toho, že by to tak mohlo vyznít.
Na druhou stranu ale, když jsem o tom do důsledku přemýšlela, přišlo mi nemožné to zcela vyškrtnout. Navíc mi dávalo smysl mít tam triptych nenaplňujícího zážitku z vrcholového sportu, asexuálního porna a nakonec konečného rozkladu, kdy si hrdinka musí připustit, že už proti vlastnímu tělu nemůže dál bojovat. Paradoxně si právě tehdy poprvé v životě může oddechnout. Jistě jste si ale všimnul, že ta nemoc je dost osekaná, jedná se spíš o prodloužený epilog.
Její tělo
Její tělo | BontonFilm
Jak jste vy a vaše kameramanka Klára Belicová přistupovaly k realizaci témat, jež většinou vznikají v režii mužských zájmů?
Určitě jsme se chtěly vyhnout tomu být sexy, proto mluvím o asexuálním zpodobnění porna. Ne ve smyslu, že bychom ho chtěly ukázat jako nějak odporné či ošklivé, ale zkrátka jako další druh výkonu, který postrádá intimitu.
Naše hrdinka je krásná mladá žena, jejíž činnost je přímo navázaná na tyto její vlastnosti, takže se z principu nemůžeme vyhnout její objektivizaci. Ona dělá sama sebe objektem, musíme s tím tedy tak i pracovat. A opět to automaticky neodsuzovat, pouze ukazovat prázdnotu a snad nepřiznaný smutek, které ji v důsledku obklopují.
Nedémonizujete ani mužské postavy přítomné v pornoprůmyslu. Na hrdinku sice žárlí její partner režisér a producent ji jednou poměrně nepříjemně tlačí do práce. Nejde však o šílené padouchy. Podobné věci lidé zažívají v práci běžně. A mužští pornoherci jsou zobrazeni jako profesionálové a celkem milí lidé.
Ano, extremismus není zapotřebí. Feminismus není o tom hanět za každou cenu muže, ale usilovat o to, aby muži a ženy žili rovnocenný život. Není tedy nutné budovat antagonismus mezi pohlavími. Dost mě irituje, když mám sledovat feministický film, v němž jsou mužské postavy přehnaně negativní – to zkrátka není užitečný přístup. Nemůžeme prostě překlopit to, co kritizujeme, do opačného pólu.
Z tiskové konference vyplynulo, že ve filmu byla původně scéna, kdy je Andrea během své pornokariéry sexuálně napadena, ale z konečné verze jste ji vyňali. To muselo vyžadovat hodně diskuzí. Jakmile je hrdinka sexuálně napadena, nejde od toho odvrátit zrak. Výrazně by to posunulo vyznění příběhu, v jehož současné verzi protagonistka nikdy nepůsobí v tomto slova smyslu v ohrožení.
Bylo to moc na sílu. Jak říkáte, tahle scéna by měla tendenci zcela strhnout film. I když riziko sexuálního násilí k diskuzi o pornoprůmyslu a jeho bezpečí patří, kdybychom tu scénu zahrnuli, nemohli bychom se už pak věnovat příliš mnoha dalším věcem. A kdybychom se pro to rozhodli, což jsme chtěli, působila by její přítomnost jako samoúčelný odsudek pornoprůmyslu. Přišlo mi nefér, kdybychom tyhle dveře otevřeli u porna, nikoliv u vrcholového sportu, kde přitom existují stejná rizika. Myslím, že určité nebezpečí a nejistota se dál skrývají v detailech, neprojeví se to ale tak doslovně. Záběry z této scény jsme zanechali v doprovodném videoklipu, kam patří emocionální vyhraněnost. Považuji to však za alternativní verzi našeho příběhu, nikoli jeho doplnění.
Její tělo
Její tělo | BontonFilm
V Americe se zavádí nová profese kouče intimity. Odborníka, který se stará o to, aby odvážnější filmové scény vznikaly pohodlně pro herce a herečky. Jak jste tento aspekt řešila vy?
Upřímně řečeno je mi z pozice režisérky myšlenka nějakého koordinátora či kontrolóra až nepříjemná. Možná se jedná o nezvyk, třeba časem objevím pozitiva tohohle přístupu – rozhodně to nijak neodsuzuju ani se vůči tomu nevymezuju. V tuhle chvíli je to pro mě však vstup dalšího člověka do velmi jemného procesu.
Tahle zodpovědnost se nedá delegovat a režisér či režisérka musí bezpečné prostředí zajistit sami, musí to být jejich primární starost. Musí si sednout s celým herectvem a upřímně a do detailu vše probrat. Nesmí tam být žádná faleš ani manipulace, nesmí chystat překvapení ani změny plánu na poslední chvíli, jak slýcháme z dost strašidelných historek z natáčení.
Někdy jde z jejich výpovědí vyčíst, že se herci a herečky cítili znásilnění, ale nemohli s tím nic dělat. A vždycky se mi vybaví výpověď Jana Klusáka, jemuž najednou bez předchozí domluvy řekli, že během natáčení Valerie a týdne divů má sehrát erotickou scénu s nezletilou herečkou – připadal si pak jako násilník a to trauma ho nikdy zcela neopustilo. To je nepřípustné a nepatří to do naší profese. Když však jednáme zodpovědně, další osoba není zapotřebí. Neumím si představit, čím by pomohla. Ale jak říkám, to je můj aktuální postoj, který se postupem času může dost dobře změnit.
Váš film vzniká ve dvou verzích, jedna přístupná od patnácti, jedna až od osmnácti let. Já viděl tu explicitnější a přijde mi, že těch pár kusých záběrů penetrace a penisu film příliš neposouvá. Není to jako von Trierova Nymfomanka, kde se jednalo o velké rozdíly, vaše dva střihy se sotva liší v minutáži. Není existence dvou verzí především vděčná mediální vějička?
Já takhle vážně neuvažovala. Zahrnutí explicitnějších okamžiků, byť v malé míře, pro mě bylo autorsky zcela nutné. Nahotu a sex jsem nechtěla obklopit jakousi aurou nedotknutelnosti a vzdálenosti. Jakmile se ve filmu s výraznou přítomností porna vyhýbáte zobrazení pohlavních orgánů, výrazně to ovlivňuje vyznění. Najednou skrýváte za oponou nějaké vzrušující tajemství.
Nepotřebovala jsem toho hodně – jak jsem říkala, film neměl být sexy a rozhodně nemá fungovat jako porno. Nejde o to šokovat, právě naopak, alespoň minimální přítomnost explicitní nahoty tedy byla nutná. To bylo ale pro distribuci velmi problematické, jako kompromis jsem tedy přistoupila na dvě verze. Jestli to marketing umí zužitkovat, pro mě za mě, ale moje motivace jsou čistě uvnitř filmu. Jsem ráda, že existuje verze bez kompromisu.
Podívejte se na seznam nejlepších českých filmů podle databáze Kinoboxu.