Čtvrteční klub amatérských detektivů vedou hlavně skvělí herci. Škoda, že jim nikdo nenapsal lepší film

Hrdiny filmu i stejnojmenné knihy jsou svérázní obyvatelé domova důchodců, kteří si krátí chvíle zmíněným zájmovým kroužkem. Každý čtvrtek se scházejí v klubovně, aby se probírali starými odloženými případy a snažili se je po letech rozlousknout. Partu vede Elizabeth (Helen Mirren), bývalá agentka MI6, a asistují jí energický vysloužilý odborář Ron (Pierce Brosnan) a psychiatr na penzi Ibrahim (Ben Kingsley). Čerstvě do týmu přibude také nová obyvatelka Joyce (Celia Imrie), jejíž minulost zdravotnice je pro klub vítanou posilou. Idyla ale nemá dlouhého trvání, milovaný domov důchodců se ocitne v ohrožení, v okolí se začnou vršit mrtvoly a zvídaví penzisté se pustí do skutečného vyšetřování.

Čtvrteční klub amatérských detektivů navazuje na tradici odlehčených anglických detektivek a využívá všechny potřebné a známé prvky – je tu chytrá a vlezlá starší dáma v popředí, ochotní spojenci, kteří se starají o humor, neochotný a nepříliš chytrý policejní vyšetřovatel, překombinovaná zápletka, vyobrazení celé komunity, již představuje komunita domova důchodců, a suchý humor plynoucí ze sarkastických hlášek, jimiž se postavy častují. Ze všeho nejvíc připomíná Klub ten nejklasičtější britský detektivní seriál, podívanou, jakou poskytují díla se slečnou Marplovou nebo Herculem Poirotem. Nicméně to, že se všechny tyto tradice objevují ve filmu, samo o sobě nestačí k tomu, aby to byl dobrý zástupce zmíněných tradic, nebo aspoň dobrý film.

Největší problém představují samotní hlavní hrdinové a jejich záliba. Snímek nám je představí ve chvíli, kdy se radí o starším případu, přičemž vyjde najevo, že to není jejich první případ. Nicméně zůstává otázka – řeší skupina staré případy jen teoreticky, jako zábavu na čtvrteční odpoledne v klubovně, nebo aktivně pátrají a shánějí po okolí stopy? Film na to neodpoví. Vodítkem může být fakt, že při vyšetřování vražd během hlavního děje projevují jistotu a chladnokrevnost zkušených detektivů, nicméně snímek se odehrává ve světě, kde určitou jistotu projevuje každý, navíc je Elizabeth vybavena cennými zkušenostmi z předchozího života.

Bohužel příliš nefunguje ani týmová dynamika. Film odkazuje na tradici fikcí s tzv. geniálním detektivem, kdy jedna postava následuje stopy a dedukuje závěry, zatímco ostatní se ocitají v rolích přihrávačů a Watsonů, přes něž onen geniální detektiv vysvětluje divákovi své závěry. Klub je přesně takový film, v němž Elizabeth je oním geniálním detektivem, zatímco všichni ostatní jsou Watsonové. 

Nebyl by to až takový problém, kdyby už samotný název filmu neodkazoval na celý klub, kdyby je od začátku neustavil jako záhadologický tým a kdyby sem tam neupozornil na to, že jsou tým. Ten ale nefunguje jak po detektivní stránce, tak stran týmové dynamiky. Ve filmu je krátce naznačeno, že se skupina dostane do krize skrze zatajování informací, to zůstane jen u náznaku a dál s tím příběh nijak nepracuje. Tím spíš se zdá, že ostatní členové klubu jsou tu do počtu.

To se trochu bizarně týká i týmového nováčka Joyce, již nám film představí jako protagonistku, jejímaž očima film vnímáme a která by se měla snažit v týmu obstát. Její perspektivu však film brzy opustí a nahradí ji perspektivou jiné vedlejší postavy. Nehledě na to, že většinu filmu sledujeme očima Elizabeth a jediným výrazným příspěvkem Joyce je, že donutí někoho jiného, aby pro tým něco udělal.

Plyne z toho smutná skutečnost, že ostatní členové týmu nejsou nijak výraznými osobnostmi. Film v zásadě staví jejich přítomnost na tom, že je hrají slavní herci a že divák může sledovat film s hvězdným ansámblem. Skoro se chce říci – aspoň že film funguje jako detektivka. Bohužel ani to není úplně pravda. Hrdinku vede k odhalení všech souvislostí řada šťastných náhod a stop tak zřetelných, až to vypadá, že se chtěl pachatel nechat chytit. 

Spíše než promyšlený detektivní film tak Klub čtvrtečních detektivů připomíná zaměnitelnou televizní kriminálku, v níž chybí cokoliv výraznějšího, co by divákovi stálo za zapamatování. Tvůrci se až příliš spoléhali na známý název a slavná jména, než aby vytvořili dílo, které je když už ne funkční, tak alespoň zajímavé. Nicméně je stále osvěžující vidět Helen Mirren v akci v roli sympatické hlavní postavy. Ostatně herecké výkony v čele s výborným Piercem Brosnanem a Benem Kingsleym patří ve filmu k hlavním pozitivům. Až zamrzí, že jim scenáristé nenapsali lepší příběh.

Podívejte se na žebříček nejlepších kriminálních filmůpodle databáze Kinoboxu.