Animovaný Dogman klame tělem. Zdánlivě infantilní snímek je vynalézavější, než tušíte

Dogman začal jako spin-off komiksové série Kapitán Bombarďák, jehož dětští hrdinové jsou autory šíleného komiksu o policajtovi se psí hlavou. Dogman se nakonec vyvinul v úspěšnou značku, jíž se nevyhnutelně chopili filmaři. Konkrétně se scénáře, režie a hlasu titulní postavy ujal Peter Hastings. Ten má bohaté zkušenosti s animovanými seriály, které představují perfektní zábavu pro děti, zatímco si jejich rodiče lámou hlavu, jestli děti takhle černý humor ještě zkousnou. Pracoval například na seriálu Animáci a jeho spin-offu Neuvěřitelná dobrodružství Rudly a Koumáka, seriálu Drobečkové o dětské generaci postaviček z Looney Tunes nebo seriálové Kung Fu Pandě. Zároveň má ve svém portfoliu také epizodu Hrdinných příběhů kapitána Bombarďáka, takže s poetikou a fikčním světem Dogmana je obeznámen. 

Film je přitom právě tak šílený, jak by se dalo čekat od jeho premisy. Příběh jedinečného hrdiny začíná ve chvíli, kdy fyzicky zdatný, ale nepříliš chytrý policista Knight a jeho inteligentní pes Greg pronásledují Péťu, nejzlejšího kocoura na světě. Ten jim po dramatické honičce unikne a na rozloučenou jim nechá nálož, která Knighta připraví o hlavu a Grega o tělo. K jakému kroku se odhodlá lékařský personál, je zřejmě jasné. Zrodí se nový policista Dogman, napůl člověk, napůl pes, vysoce výkonný strážce zákona a nejoblíbenější cajt ve městě. Padouch Péťa ale nelení a vypracuje plán, jak Dogmana odstranit z rovnice. Přitom ale netuší, že tím nastartuje svůj vlastní osobní růst.

Dogman kombinuje hravou animaci a záměrně infantilní a dadaistický humor s poctivou psychologickou rovinou a motivy odpovědnosti, odpuštění a zapomenutí starých křivd. Odehrává se v šíleném světě, který vypadá jako nakreslený a vymyšlený dvěma dětmi, což tak v rámci fikčního univerza skutečně je. To se odráží na zdánlivě zjednodušených postavách i na kulisách, jako jsou noviny a úřední cedule psané dětským písmem nebo podivně specificky označenými budovami. Svět funguje na velmi jednoduchých principech a v jeho motivech se objevují funkce superhrdinské fikce, pohádky či policejního thrilleru, všechno je ovšem podřízeno potřebě udělat absurdní vtip.

Humor se snímku dost daří právě díky tomu, jak balancuje mezi infantilitou a dospělými tématy. I prvotní motiv, kdy lékaři přišijí hlavu psa na lidské tělo, je zpracovaný tak, že v dětském filmu funguje. Humor je místy drsný, ale zároveň není nikdy obhroublý a film s ním dokáže nakládat citlivě, stejně jako se svými postavami. Právě jejich vývoj ostatně tvoří dynamiku vyprávění.

Titulní Dogman je sám o sobě relativně plochou postavou, trápí se osamělostí, ale v zásadě je to svědomitý dobrák, jehož krátce po jeho „zrodu” a následné montáži poznáváme už jako zkušeného hrdinu. Jako správný strážce zákona reaguje na situace, které mu přinášejí akce Péti, a jeho cíle zahrnují záchranu města před různými monstry i péče o milovanou osobu. O moc víc se do postavy neponoříme. Není ani jasné, zda je původním psem Gregem, který dostal nové tělo, nebo zbrusu novou entitou, jež vznikla spojením Grega a Knighta. Samotné vyprávění se tím nezabývá. Postavy, jež kdysi Knighta i Grega znaly, oslovují hrdinu jménem Dogman a moc nám rozhodování neusnadňuje fakt, že titulní postava neumí mluvit. Nicméně není takový problém přistoupit na skutečnost, že je to v zásadě jedno. Dogman je zkrátka cosi jako místní superhrdina a charakterovou studii nám film nabízí jinde.

Dogmanovo působení totiž ovlivňuje životy dalších, o něco komplexnějších postav, např. jeho neurotického šéfa nebo právě ústředního záporáka. Policejní šéf přitom jako postava není moc zajímavý. Film jakoby se nemohl rozhodnout, nakolik je na Dogmana přísný, protože to s ním myslí dobře, a nakolik jen žárlí na Dogmanovy úspěchy.

Mnohem zajímavější figurou je kocour Péťa, jenž během filmu projde obrovskou proměnou a vystřídá několik poloh, aniž by to působilo nepatřičně. Začíná jako jednorozměrný komiksový superpadouch, jeho postava má ale překvapivou psychologickou hloubku. Místy působí jako druhý hlavní hrdina. Ve vyprávění je hlavním původcem všech akcí a na řešení jejich důsledků se podílí téměř stejnou měrou jako Dogman. Na rozdíl od něho se ale pozoruhodně vyvíjí. Tím zastává funkci figury, která naplňuje hlavní téma filmu, což je oproštění se od minulosti a odpuštění. Podobně komplexně nakonec vyhlíží celý film. Na první pohled je to šílená komedie s ještě šílenější premisou a až dadaistickým humorem, pod tím vším se však skrývá překvapivě funkční rodinné drama, jehož návštěvy nebudete litovat.

Podívejte se také na žebříček nejlepších animovaných filmů poslední dekády.