Rozhodně nejsi zvaná na mou bat micvu!
53%
Snímek je dalším z řady Sandlerových projektů, které vznikly v rámci jeho stamilionové spolupráce s Netflixem. A také dalším z mnoha filmů, jež se vyjadřují k hercovým židovským kořenům. Šestapadesátiletý komik nosil jarmulku třeba v oceňovaných dramatech Drahokam nebo Meyerowitzovic historky (nový výběr) a nezdráhá se mluvit o tom, jak v mládí čelil antisemitismu od svých vrstevníků.
Rozhodně nejsi zvaná na mou bat micvu! se nicméně vydává spíš směrem Protivných sprostých holek. Vyznání postav, které jako hluboce věřící zdaleka nepůsobí, je pouze lehkým ozvláštněním jinak známé šablony. Stacy Friedman (Sunny Sandler) si svou bat micvu představuje jako životní párty a alternativu maturitního večírku, na němž se dá dohromady s vysněným klukem Andym (Dylan Hoffman). Ten se však zakouká do Staciny kamarádky Lydie (Samantha Lorraine). Po sérii nedorozumění se zhrzená protagonistka snaží pomstít a nepozve Lydii na svůj velký den.
A to je v podstatě všechno. Snímek na motivy knižní předlohy od Fiony Rosenbloom se může opřít o titulní iniciační ceremonii, která je pro veřejnost něčím stále neokoukaným. Zpočátku k ní přistupuje vtipně, když Stacy vypráví o široké škále těchto zkoušek dospělosti napříč světovými kulturami (nejmilejší z nich je vydání mladíků napospas nepředstavitelně bolestivým kousancům mravenců). Stominutový příběh nicméně jen na sebe kupí klišé a účast tolika Sandlerovců (včetně manželky Jackie Sandler, která hraje Lydiinu matku Gabi) je poněkud dvousečná.
Postavy a prostředí totiž vyznívají až hyperrealisticky a režisérka Sammi Cohen jako by se ani moc nepokoušela je psychologicky definovat a přiblížit publiku. Mezi Stacy a Lydií vzniká tradiční pubertální konflikt, k němuž se jistě snadno vztáhneme, ale jehož průběh zavání nadutou povrchností hollywoodských romcomů. Obzvlášť Stacy prostě dělá hodné kamarádce zle, i když k tomu nemá pádné důvody a dobře si to uvědomuje.
Kolem této ústřední dvojice se pak míhají matně načrtnuté vedlejší postavy, jejichž charaktery jsou místy zcela bizarní a mimozemské. Učitelka Rabbi Rebecca (Sarah Sherman) je tak afektovaná a dospívajícím žákům a žákyním říká tak divné věci, že jeden si na jejím místě přeje vidět Roba Schneidera v ženských šatech. Tohoto raného sandlerovského blbnutí se však scénář vzdává a upozaděný Sandler opravdu hraje sám sebe. Tátu, co je většinou nad věcí, okolí popichuje sarkastickými poznámkami, nosí vytahané mikiny, v návalu rozhořčení dceři vyhrožuje, že Andyho hodí do drtičky, a během nakupování v obchoďáku si dává šlofíka. Jestli je nějaká práce na světě skutečně nejlepší, pak tenhle Sandlerův rodinný meeting, k němuž herec ve vedlejší roli snad ani nepotřeboval číst scénář a chodit do kostymérny.
V tom je na druhou stranu i jistý půvab. Jestliže Adama Sandlera máte rádi a zajímá vás, jak se jeho přístup k humoru a rodinným motivům vyvíjí, nejspíš budete spokojení. Rozhodně nejsi zvaná na mou bat micvu! je určitě dospělejší film o dětech než Velký táta nebo Billy Madison. Jestli má nějaké kouzlo, pak asi v upřímnosti a entuziasmu, s nimiž podává poameričtělý přístup k morální a duchovní osvětě dle Sandlerovic rodinného receptu.
To však na dobrý zážitek nestačí. Film dostává na frak třeba v porovnání s nedávno vydaným dramatem Are You There God? It’s Me, Margaret s Rachel McAdams. Tato další adaptace knihy o dospívání postavila náctiletou protagonistku Margaret před volbu náboženského vyznání. Křesťanská matka a židovský otec jí nechávali prostor k seberalizaci a Margaret oslovovala boha stejně jako zde Stacy. Její příběh o tom, jak neposkvrněnou dětskou mysl zatěžkávají venkovní podněty a přemýšlení nad něčím, co beztak nejde ovlivnit, filtroval univerzální dětské problémy a hlavně emoce mnohem přirozeněji. Náboženství v něm nebylo jen kulisou a tvůrci Margaret vykreslili tak komplexně, že počátky menstruace se jevily jako stěžejnější událost než bat micva pro Stacy.
Rozhodně nejsi zvaná na mou bat micvu! takové perspektivy zlehčuje, popřípadě zveličuje sandlerovským přístupem, kdy otec kupující vložky citlivou dceru po telefonu dráždí vtípky o silném průběhu její menstruace. Následně se Stacy směje celá škola, když po skoku do vody vyplave její zakrvácený tampón. Kvalitního humoru se nám příliš nedostává, kýžená nenáročná feel good nálada se prosazuje na úkor ladně podaných a psychologicky rozumně motivovaných zvratů.
Adam Sandler ve filmu říká, že jeho bat micva se konala ve sklepě u rodičů, což je pravda. Slavný komik od té doby ušel dalekou cestu a může si dovolit zatáhnout rodinu do dobře zamýšleného projektu, v němž udržuje naživu židovské tradice. Škoda, že celý film je tak nepřirozeně stylizovaný a nakonec víc odráží kulturu amerických filmů o dospívání. Zvlášť těch o mobilní generaci mileniálů. Vidět to hercovi předkové, možná by spráskli ruce. I pro jeho fanoušky a fanynky se ostatně jedná o dost podprůměrný vklad, byť s nezanedbatelným osobním přesahem.
50%
Zatím nejosobnější rodinná sandlerovka doplácí na nefunkční humor a způsob, jímž důležitý milník židovské tradice zaměňuje za ten nejrutinnější filmový maturák. Místo netradičního prolínání kultur sledujeme primitivní šablonu o dočasném otřesu pevného přátelství, a byť si vyprávění drží vlastní tvář, nic nového nám nepoví.
