Hrůzy Islámského státu v rytmu belgického rapu. Film Rebel je drsný, drzý a potřebný

Belgické režisérské duo s marockými kořeny Adil El Arbi a Bilall Fallah má na svém kontě již čtveřici filmů, většinou tak či onak koketujících s akčním žánrem. V Hollywoodu jim bylo dokonce svěřeno třetí pokračování populární série s Willem Smithem a Martinem Lawrencem Mizerové navždy. Ani v Rebelovi se akční zkušenosti jeho tvůrců nezapřou, nad adrenalinovými přestřelkami však převažují tóny válečného thrilleru, komorního sociálního dramatu, rapového muzikálu či psychedelického bizáru.

Kamal (Aboubakr Bensaihi) je belgický rapper, opravář motorek a drogový dealer marockého původu. Sledování utrpení civilistů ve zprávách a problémy se zákonem ho donutí odjet na humanitární misi do Sýrie. Zde ho proti jeho vůli do svých řad naverbuje teroristický Islámský stát a on se tak stává přímým účastníkem krvavé občanské války. Nejdříve pro radikální islamisty pouze točí propagandistická videa, jednoho dne však musí v jednom z nich pod pohrůžkou smrtí sám popravit syrského vojáka.

Nahrávka popravy se dostává až do belgických médií, a zatímco Kamalova matka Leila (Lubna Azabal) je částečně ostrakizovaná jako rodička teroristy, jeho třináctiletý bratr Nassim (Amir El Arbi), jenž ve starším sourozenci spatřuje absolutní vzor, se stává snadným cílem mladých bojovníků džihádu.

Začíná souboj na dvou frontách. Kamal obklopený válečnými zločiny páchanými jeho spolubojovníky potřebuje co nejdříve utéct a v případě dopadení mu hrozí bolestivá smrt. Mezitím Leila dělá vše pro to, aby i její druhý syn neodcestoval do válečné zóny. Naráží ovšem na nezájem úřadů, kterým svým způsobem vyhovuje, když mladí muslimští chlapci, často z vyloučených lokalit, odjedou zemřít do vzdáleného konfliktu a přestávají být problémem belgických orgánů.

Jednotlivé dějové linie nejsou oddělené pouze místně, ale i časově. Linka ze Sýrie 2013 tak zdánlivě dohání belgickou část odehrávající se o rok později, vše navíc prokládají flashbacky na ještě starší události. V závěrečném dějství se obě časové linie sjednotí a finální setkání některých postav působí až přehnaně drasticky. O to víc zamrazí zjištění, že příběh vychází z reálných událostí.

Kromě práce s časovou strukturou stojí za pozornost také střídání perspektiv jednotlivých postav. Hlavním hrdinou se dlouho zdá být Kamal, jeho příběh však chvílemi ustupuje zcela do pozadí a víc prostoru se dostává úhlu pohledu Nassima a poté i Leily. To společně s rozvržením do kapitol podporuje dojem románové rozmáchlosti dvě a čtvrt hodiny trvajícího vyprávění.

Štěpení divácké pozornosti mezi všechny tři postavy nejenže poskytuje každé z nich dostatečnou psychologickou hloubku, jejich omezené informace o stavu ostatních dvou navíc ukazují, jak jednoduše se dá manipulovat s interpretacemi vybraných událostí i osobností. Toto dělení motivuje již zmíněný žánrový mix. V Sýrii spolu s Kamalem prožíváme vtahující akční scény, jimž roztřesená ruční kamera dodává na autentičnosti.

Stejná ruční kamera doprovází i Leilu po chladných interiérech kanceláří, kde se v rámci sociálního dramatu kritického k zanedbávání situace muslimských migrantů belgickými úřady snaží zachránit mladšího syna. Konečné slovo si však se stále se zintenzivňujícím násilím bere válka a extremismus, svorně konstruované tak, aby jednotlivce zbavily subjektivity a vytvořily z něj bezmocné kolečko ve smrtícím stroji.

Právě v momentech největší brutality se náhle vynořují formálně překvapivá řešení. Děj se zcela přeruší a trápené postavy začínají zpívat a tančit jako v muzikálu či videoklipu. Tímto způsobem tvůrci metaforicky zobrazují například znásilnění unesené a následně prodané lékařky Núr (Tara Abbouda) rapové číslo přeruší i mučení jedné z postav. Muzikálním vrcholem bezesporu není nic jiného než útěšný zpěv uřezané hlavy ležící ve vězení.

Zmíněné hudební retardace děje kontrastující s povětšinou vážným laděním filmu by se mohly jevit jako nepatřičné či jen vypočítavě „umělecké“. Jejich začlenění má však na diváky a divačky příjemně zcizující efekt a vytváří potřebnou emocionální bariéru mezi nimi a děním na plátně. Ve významové rovině zdůrazňují absurdní, nesmyslnou a zdánlivě nereálnou podstatu barbarského násilí, které je nejen v Sýrii bezprostředně žitou skutečností.

Proti srsti jdoucí střetávání nepříjemné autenticity a spásné stylizovanosti dělá spolu s žánrovou rozmanitostí a šíří vyprávění z Rebela výrazný audiovizuální počin, jenž se zdárně vymyká všem diváckým očekáváním.