KVIFF: Co je dobré, nemusí být férové. Obzor analyzuje téma pomoci bližnímu

Snímek vychází ze skutečných událostí z roku 1996 a relevanci neztrácí ani dnes. Ve Středozemním moři stále přichází o život mnoho uprchlíků stěsnaných na přeplněných lodích. Obzor se odehrává na vlnách Atlantiku, kde kolidují různé světy. Maďar Dumitru s rumunským kamarádem směřují za novým začátkem, posádka musí dbát na časový plán a svou bezpečnost, kterou může hájit pouze jedinou zbraní na palubě náležející kapitánovi. A také na férovost, která se v komplikované pracovní a etnické hierarchii někdy zkrátka nerovná dobrotivosti.

Dvouhodinový film má stísňující atmosféru a navozuje pocit, že se kolem postav kvapně utahuje smyčka. Na jednu stranu je klidný a nechává prostor pro interpretaci svých velkých myšlenek, ale k aktérům současně přistupuje nelítostně. Dumitru je odkázaný na Joelovu výpomoc, ve Filipínci však bobtnají obavy nad možnými důsledky jeho rebelie proti lodnímu řádu. Jakkoli lze jeho počínání považovat za šlechetné, okolní svět je komplikovaný a jeho obyvatele nelze jednoduše rozdělit na zlé a dobré.

O to se přitom Joel snaží a výše postavené Tchajwance považuje na kruté, musí se před nimi ukrývat stejně jako černí pasažéři. Scénář však neškatulkuje a postupně nás uhrane sérií jazykově jednoduchých (postavy spolu mluví lámanou angličtinou), ale obsahově bohatých dialogů na téma pomoci bližnímu v situaci, jejíž závažnost přesahuje dobro jedince.

Některé záběry by šly zkrátit, ale Mincan má vyprávění pevně v rukou a soustavně šponuje napětí. Do postavení hrdinů se můžeme vžít a přemýšlet, jak bychom se na jejich místě zachovali. V tomto ohledu Obzor nezklame a nabídne překvapivé, silné a interpretačně hutné vyústění, aniž by protagonisty nechal provádět nelogické věci. Jde o film převážně hollywoodského střihu, který se plně soustředí na své sdělení a nepotřebuje odbočovat k symbolismu nebo ke stylistickým manýrům. A představitel Joela Soliman Cruz neskutečně válí.