Recenze: Beats - připomenutí, že Prodigy nebo Leftfield jsou dnes už hudba pro pamětníky

V 90. letech byl "problém" s rave parties ve Velké Británii tak výrazný, že vláda přijala zákon, který zakazoval "veřejné produkce reprodukované hudby, vyznačující se hlasitými opakujícími se údery", nebo něco podobně roztomilého. Mládež si ale dělala svoje a fuckovala zákony. A o tom je tenhle film.

Především je nutno upozornit, že tento film není Trainspotting a nesnaží se jím být (i když by si to distributor hodně přál). I když se Beats točí kolem elektronické hudby, té elektronické hudby v něm není nijak velké množství (dejme tomu čtvrtina filmu) a především: Film (jeho většina) není natočen v podobně audiovizuálně extatickém stylu jako Boyleův opus.

Naopak, většina filmu je černobílá a poměrně klidná (i když v poslední části jeho psychedeličnost značně stoupne).

Beats také nemají žádnou cool zápletku s cool hláškami a cool zvraty (pokud za "cool zvrat" nepovažujete například "někdo se sjede a zapomene, kam má jet"). Je to především krátká životní story (v intervalu několika desítek hodin) dvou kámošů, kteří milují elektronickou hudbu, ale nežijí jí nonstop. I když by asi chtěli, nemají tu možnost. A o té touze je tenhle film.

Film Beats je trochu více meditativní a trochu více art, než byl Trainspotting. Není to film, na který byste se chtěli koukat, pokud máte náladu ztřískat se a rytmicky mlátit hlavou (i když se v něm rozhodně vyskytují drogy i rytmické mlácení hlavou).

Je to ale zajímavá momentka ze života netradičních lidí v netradiční době v netradičním kusu světa (angličtina hrdinů [je to angličtina???] je skutečně lingvistická lahůdka). A připomenutí, že Prodigy nebo Leftfield jsou dnes už hudba pro pamětníky (jak ten čas letí!). Jako by to bylo včera, když mi připadala tak hrozně cool ve WipeOutu.

Hodnocení: 70%