Totální odvaz, kde všichni šílí. Do českých kin míří Trainspotting pro techno generaci

Totální odvaz, kde všichni šílí. Do českých kin míří Trainspotting pro techno generaci
Beats | Film Europe
Beats
O čem to je: Rok 1994, maloměsto ve středním Skotsku. Nejlepší kamarády Johnna a Spannera pojí pevné pouto. Nyní se ovšem ocitají na prahu dospělosti a jejich životní cesty se rozdělí: Johnno se stěhuje za lepším životem do jiného města a Spanner bude muset čelit nejisté budoucnosti na vlastní pěst. Ale nadcházející léto bude jiné jak pro ně, tak pro celou zemi. Británie zažívá explozi freeparty scény a zrod největšího kontrakulturního hnutí mládeže v soudobých dějinách. Kluci toužící po dobrodružství a úniku se rozhodnou pro poslední společnou akci a vyrazí na nelegální rave. Ukradnou peníze Spannerovu staršímu bratrovi a pod mlhavým vedením D-Mana, dýdžeje z pirátské rozhlasové stanice, vstoupí do podsvětí charakterizovaného anarchií, svobodou a čelním střetem s pořádkovými silami. Beats vypráví univerzálně platný příběh o dospívání odehrávající se na pozadí hudby, která je stejně eklektická a elektrifikující jako scéna, jež se z ní zrodila. Je to příběh naší doby o přátelství, vzdoru a neodolatelné síle mládí. (Film Europe)
Režisérem snímku Beats je Brian Welsh (shodné příjmení se spisovatelem Irvinem Welshem, autorem knižního Trainspottingu, je čistě náhodné), Skot, který na éru nezávislé elektronické hudby sám pamatuje. Co ho vedlo k natočení generační výpovědi? Dozvíte se v rozhovoru níže.
Brian Welsh
Režisér Brian Welsh | Film Europe
Váš film je založený na stejnojmenné divadelní hře z roku 2012, kterou napsal Kieran Hurley. Jak jste se o ní dozvěděl?
Kamarád mi řekl, že se musím jít podívat do londýnského Bush Theatre, protože tam hrají hru o mém dospívání. Když jsem si přečetl anotaci a zjistil jsem, že jde o příběh patnáctiletého kluka, který se zúčastní rave party v době, kdy vchází v platnost restriktivní zákon de facto stavící podobné akce mimo zákon, popadl jsem lístek a šel se podívat. Zdálo se mi, že jsem nikdy neviděl nic lepšího, a měl jsem neodbytný pocit, že hra promlouvá přímo ke mně, že vyjadřuje moje vlastní zážitky lépe, než bych to z nedostatku vhodných slov či sebepoznání dokázal já sám. Na konci hry jsem si uvědomil, že stejnou reakci zažívají všichni ostatní, nehledě na to, jestli vyrůstali v devadesátých nebo třeba v šedesátých letech.
Proč jste se rozhodl pro převod hry na filmové plátno?
Několikrát jsem se pokusil vymyslet film o rave scéně devadesátých let s lidmi, které jsem znal z té doby, ale nikdy nám nepřály okolnosti. Měl jsem pár skvělých postav, pár skvělých scén, ale nedařilo se mi najít rovnováhu mezi „party“ filmem a filmem, který o tomhle sdíleném kulturním okamžiku v dějinách řekne něco podstatného. Kieranovi se podařilo výborně provázat osobní příběh Johnna a Spannera se širší společensko-politickou debatou ve Skotsku roku 1994, o tom, jaké ideje ukotvoval nový zákon o trestní justici a co znamenalo jeho přijetí. Může to znít nudně, proto spěchám dodat, že se to povedlo znázornit nesmírně vtipně a současně velmi dojemně.
Lorn Macdonald
Beats | Rosetta Productions
Jak jste vnímal rave v době, kdy jste dospíval?
S opojným světem hudby a rave parties jsem se, stejně jako Johnno a Spanner, seznámil ve velmi raném věku. Když o tom mluvím, ještě dnes cítím to zvláštní šimrání v břiše a trochu znervózním. Tu hudbu jsem miloval, miloval jsem i pocit, že je to něco totálně nelegálního, ale především jsem miloval ty lidi kolem. Mnozí z těch, s nimiž jsem se tehdy skamarádil, stále patří k mým nejbližším přátelům. Lví podíl na tom všem měla hudba. V patnácti jsem prodal kytaru, koupil si DJ set a doufal jsem, že se prosadím jako dýdžej na rave parties. To mě po pravdě řečeno neopustilo dodnes.
Jací měli být herci, které jste hledali pro role Johnna a Spannera?
Hledali jsme někoho se smyslem pro humor, někoho bezprostředního, autentického, sympatického, vřelého, schopného lásky, přátelství a oddanosti. Viděli jsme stovky kluků. Spoustu jich bylo skvělých, ale nebylo snadné najít dvojici, v níž by fungovala ta správná chemie. Teprve když jsme natrefili na Lorna [Spanner] a Cristiana [Johnno], bylo to najednou ono. Skutečně na sebe slyšeli, nejspíš proto, že už se dobře znali předtím. Oba mají před sebou slibnou kariéru.
Beats
Vrcholnou scénou z filmu je rave. Kde jste ho točili a jak se vám podařilo, že působí tak autenticky?
Od začátku nám bylo jasné, že pokud má rave vypadat realisticky, musí to být opravdový rave, s patřičnou muzikou a na patřičném místě. Že to musí být totální odvaz, mega akce, kde budou všichni šílet. A protože s námi spolupracovali báječní lidé z Glasgowa, podařilo se nám zorganizovat něco, co nebylo ničím menším než svého druhu masovou rekonstrukcí nelegální rave party pořádané na utajeném místě. Působilo to tak autenticky, že nad ránem přijela policie, aby akci rozpustila. Myslím, že náš film zprostředkovává pocit. Když vyjdete z kina, zdá se vám, že jste právě byli uprostřed dění, uprostřed velké, nelegální rave party.
Hlavní hrdinové, Johnno and Spanner, jsou mladí a idealističtí – vidíte v tom jistou paralelu s bezostyšnou scénou z rave party, kterou ve filmu zachycujete?
Myslím, že mladých a idealistických postav je v našem filmu víc. Smutné je, že takový idealismus zpravidla brzy vyprchá. Ale já se domnívám, že bychom se měli ze všech sil snažit, abychom si svoje ideály zachovali i v pozdějším věku. To je také jedna z myšlenek, kterou se film pokouší vyjádřit. Dokud jste mladí, nejlepší, co můžete udělat, je odmítnout poslušnost, protože bez neposlušnosti nelze vykročit novým směrem, nelze se dívat do budoucnosti s nadějí. Bohužel platí, že jakmile se neposlušnost stane módním trendem, jakmile je v kurzu, nevyhnutelně se promění ve střední proud – lze ji zpeněžit a vtáhnout dovnitř systému. Nesmíme zapomínat, že rave se ve filmu odehrává ve chvíli, kdy má taneční scéna na kahánku. Nový restriktivní zákon zadupal free parties do země. Tím začala komercionalize taneční hudby i všech ostatních aspektů našeho života.
Beats
Beats | Rosetta Productions
Proč jste se rozhodl pro černobílý film?
Chtěli jsme, aby velká část filmu působila jako vzpomínka. Jako kdybyste zalistovali deníkem z let vašeho dospívání, kde jste zachytili okamžik, který je pro vás posvátný, legendární.
Beats je svým způsobem tradiční iniciační příběh – inspirovaly vás při natáčení některé filmy s podobnou tematikou?
Těch byla spousta: filmy o kamarádství jako „Superbad“ nebo „Thelma a Louise“, iniciační filmy jako „Omámení a zmatení“ nebo „Nikdo mne nemá rád“ a hudební filmy jako „Jednej správně“ nebo „Nonstop párty“.
Film se odehrává v polovině devadesátých let, v éře free parties, kdy došlo na základě nově přijatého zákona k zatčení členů Spiral Tribe po festivalu Castlemorton, a z jeho atmosféry je jasně patrná opozice my versus oni. Máte nějakou představu, jak budou film z téhle doby vnímat dnešní mladí?
Těžko říct, stalo se to před čtvrt stoletím. Ale když jsem se jako teenager zajímal o šedesátá nebo sedmdesátá léta, zdálo se mi, že to byla docela fajn doba. Bavilo mě představovat si kontrakulturu a revoluční sílu Woodstocku. V jisté době mě strašně štvalo, že jsem nikdy neviděl naživo třeba takového Jimiho Hendrixe. Možná budou mít stejný pocit, když uslyší o parties u dálnice M25 nebo festivalu Castlemorton a o pocitu anarchie, svobody a pospolitosti, které reprezentovaly.
Beats
Beats