Recenze: Fighting with My Family - Reklama na wrestling s Dwaynem Johnsonem hrajícím sám sebe

Před relativně nedávnou zámořskou premiérou v kinech doprovázel film režiséra Stephena Merchanta velký hodnotící hype, jímž se hrdě chlubily i samotné trailery. Jako by tak reklamní kampaň chtěla pojistit zájem diváků, který tentokrát nemohl sám uživit jen populární The Rock, pro něhož znamená zdejší vedlejší štěk zřejmě jen vítané odreagování mezi řadou jiných, značně monstróznějších projektů (všichni dobře víme, jaký biják pomalu klepe na dveře). Správně, Fighting with My Family nestojí na přítomnosti nejlépe placeného hollywoodského herce minulých let, což ale vůbec nevadí a rozhodně by vás to nemělo odradit.

Příběh sleduje cestu za celoživotním wrestlingovým snem, který mladá dívka Saraya Knight (Florence Pugh) sdílí společně s jejími výstředními rodiči (Nick Frost a Lena Headey) a bratrem Zakem (Jack Lowden). Oba sourozenci jsou od malička poctivě až svérázně vychováváni dle pravidel ringu a všímá si jich hledač talentů a trenér Hutch (Vince Vaughn), jenž je pozve na ostrou zkoušku, která těm nejlepším zajistí profesionální přípravu na Floridě a šanci postoupit do vrcholových sfér téhle sportovní show. Dál však postupuje pouze Saraya, kterou čeká náročná aklimatizace a hledání vlastní osobnosti i vůle dosáhnout něčeho, o čem sní celé její okolí.

Nejste v tom teď sami, i mně to připadá jako to největší představitelné klišé. S tím ale Merchant při psaní scénáře zřejmě počítal a daří se mu celý příběh dostatečně ozvláštnit a vtisknout mu originální charakter i postavy, takže se všechna klišé obrací ve velmi příjemnou podívanou. Už jen samotný wrestling je přeci jenom něco jiného než box a místo jednoduše uvažujících omlácených tvrďáků zde dostáváme navenek drsnou, ale uvnitř velmi zranitelnou a emocionální dívku, kterou si Florence Pugh dává s obrovským přehledem a nečiní jí sebemenší problém naklonit si diváka na svou stranu. Poměrně výrazní jsou ale i vedlejší aktéři, od buranského tatíka Frosta přes nesmlouvavého sympaťáka Vaughna až po očekávaného Johnsona, jehož dva výstupy se povedlo ukočírovat v mezích nápaditého humoru a fungujícího zdůraznění velkého idolu, k němuž Saraya od malička vzhlíží.

Útrpný tréninkový proces není příliš památně napsaný ani natočený a nepřináší nic moc nového, ale film přesto dokáže ve správnou chvíli naplno zúročit pevné napojení na hlavní hrdinku a udělat z jejího vnitřního boje fungující prvek. Jednak díky tomu, jak konfrontuje její ryzí charakter se světem sebeuvědomělé zábavy, v němž mají zpočátku větší šanci prorazit tři vnadné a pravidel wrestlingu víceméně neznalé modelky (i když naprosto nechápu, že právě ony nejprve porážely trénovanou Sarayu v některých fyzických testech). A jednak díky tomu, že dobře šlape i dramatizace vztahu s její rodinou a především s bratrem, který své vyřazení těžce snáší.

Film je rozhodně cenným a nadprůměrným příspěvkem do žánru "nikdy se nevzdávej" a zároveň trochu trpce humorným zrcadlem pro zkrachovalé jedince, jejichž jedinou šancí na přežití je za každou cenu následovat svůj sen. A zároveň ještě zákulisní reklamou na oblíbený zámořský sport, v němž se touží prosazovat i ženy, přičemž to dohromady nepůsobí přeplácaně a momenty upřímného smíchu se s těmi smutnějšími bez problémů doplňují. Uvítal bych ještě ostřejší konflikty s ostatními uchazeči a musím kritizovat chvilkovou uspěchanost, kterou podtrhují nepříliš silně sestříhané dramatické koláže. Avšak v hodnocení zůstávám pozitivní a oceňuji celkovou odlišnost od řady podobných projektů a nesentimentální vyzdvihnutí lidského ducha a rodinného zázemí, které by měly být základem každého úspěchu. A Florence Pugh přeji mnoho štěstí do budoucna, neboť ta holka je vizuálně i hlasově moooc velkým charakterním příslibem.

Hodnocení: 75%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE