Recenze: Zelená zóna

Kapitán americké armády Roy Miller (Matt Damon) je členem speciální jednotky, která má jediný cíl – najít Saddámovy zbraně hromadného ničení. Problém je v informacích. Jakkoli je zpráva ověřená a cíl se „100% nachází na svém místě", je vždy budova prázdná. Něco je shnilého v celém systému a Roy proto začne spolupracovat se CIA, aby odhalil pravdu.

Styl Paula Greengrasse je značně specifická záležitost, se kterou je třeba od začátku počítat. Dynamická kamera, představující v rámci filmové tvorby vrchol „akční dokumentaristiky“, dominovala ve všech Greengrassových filmech. Rozdíl jednotlivých děl je pouze v tom, zdali se Greengrass staví do pozice vypravěče nebo reportéra. V rámci filmů Krvavá neděle a Let číslo 93 byla prvotním cílem rekonstrukce. Žádní známí herci, žádné okaté vypravěčské oslí můstky. Čistý tah na bránu, který staví na realitě a vyvaruje se jakýkoli filmařských klišé. Naproti tomu oba Greengrassem režírovaní Bournei byli perfekcionistickým hollywoodským dílem. Greengrass zde svou silnou realistickou ruku využil coby koření akčního dobrodružství. Jde o různé formy vyprávění, které slouží různým příběhům. V Zelené zóně došlo na jejich kombinaci.

Od počátku je kompromisem stylů zatažená Zelená zóna do nejistého místa, ve kterém s oblibou přešlapuje Edward Zwick (Krvavý diamant, Stav obležení) – natočení reálného problému vysoce profesionálním způsobem a to vše lehce ztupené očividnou snahou zavděčit se běžnějším konzumentům, kteří k dokonalému uspokojení potřebují nějaká ta hollywoodská pozlátka. Greengrass vybavil Zelenou zónu patřičně naléhavým tónem, který utvrzuje svým oblíbeným polodokumentárním stylem. Již v úvodu filmu nelze pochybovat o jménu autora. Vstup na vyhrocenou půdu čerstvě bombardovaného Iráku je syrový, upřímný a vše zakončuje záběr na masivní výbuchy, který vypadá maximálně realisticky. Jenže pak přijde Matt Damon a celý realistický nádech je nechtěně zatlačen do pozadí.

Není to chyba Damona. Je tak dobrý, jak mu to postava Roye jen umožňuje a rozhodně není jeho hrdina „Bourne v Iráku“. Přesto se v tu chvíli ztratí špinavá skutečnost a jsme najednou v Hollywoodském filmu. Je to nutně špatně? To je na jednotlivci. Na jedné straně máme vskutku ožehavý a aktuální základ, které nemá s pohádkovými příběhy scenáristů nic společného. Na té druhé „postavy na jedno použití“, které jsou v příběhu pouze proto, aby se v konkrétní moment mohlo něco stát (efekt na začátku ukázané pušky, která ke konci vystřelí). Celá ta hra realismus vs. Hollywood ruší a i když je nepochybně milé, že lze v obsazení najít řadu tváří z Letu číslo 93, pro protřelejšího diváka jde o (při nejlepší vůli) úsměvný castingový tah. Celofilmový balanc mezi investigativní žurnalistickou a historkou k táboráku se pak na konci naplno přetaví v čistě naivní idealismus. Finále je zbožným přáním a zcela zbytečným dovětkem, který tam být nemusel.

Možná si říkáte, že podobný kompromis kdysi zvolil Ridley Scott v Černém jestřábu sestřelen a dodnes jde o jeden z nejlepších filmařských příspěvků na válečné téma. Scott však necílil na jednoho hrdinu, čímž lépe vykreslil atmosféru boje plného anonymních pěšáků a taktéž se ke konci nesnažil o rozhřešení. Zůstalo u pouhého vyčerpání. U Greengrasse pod tím vším vizuálním realismem bije očividné smyšlené srdce. A to výsledku ubližuje. Současně ovšem nelze neocenit to, že většina filmu se nese v protiamerickém duchu (ve smyslu toho, co je považováno za přijatelný názor) a že se autoři nebojí tnout do tabuizované myšlenky.

Celá recenze se nese spíše v negativním duchu, i když je výsledná známka 80%. Je to dáno čistě tím, že mluvíme o autorovi, jehož všechny předchozí filmy se procentuelně pohybují na hranici maximálního hodnocení.

Nezávisle na vyřčeném je Zelená zóna silně nadprůměrný válečný film s působivou atmosférou, mnoha silnými momenty a tématem k zamyšlení. Škoda jen, že se nelze zbavit pocitu, že kdyby Greengrass méně vyprávěl a více rekonstruoval, byl by výsledek pamětihodnější. Takhle je Zelená zóna jen důkazem toho, že Greengrass nemá ve svém stylu konkurenci.

P.S.  Zelená zóna se v letošních statistikách zapsala jako jeden z největších propadáků na americké půdě – rozpočet: 100 milionů, tržby: 35 milionů. Chtěl bych vidět optimistické tváře amerických producentů, kteří dali štědrý rozpočet na podobné téma s tím, že za to američtí diváci ochotně zaplatí. Vždyť o „novém Vietnamu“ zatím ani neumí mluvit.

Více informací naleznete na kartě filmu.