Postřehy: Je žánr mrtvý?

Zlé jazyky léta tvrdí, že bychom si žánrově „neměli hrát na Hollywood“. Že bychom měli zůstat malí, čeští, zkrátka „svoji“. A letošek těmto hlasům nahrává. Velkolepě pojatý Normal, který měl atakovat divácký zájem smrtelným úderem, prošel kiny prakticky bez povšimnutí. Na hororově laděný Klíček se scifi prvky, slibující „Saw říznuté bolestnou historii“, se nechodilo. Sportovní komedie z golfového prostředí Veni, vidi, vici prošuměla kiny s tichostí dobře patovaného míčku a T.M.A. Juraje Herze vzbudila i přes nálepku „Od tvůrce Spalovače mrtvol“ pramalý zájem. Pro žánrové odpůrce, kteří stojí za tím, že bychom měli přestat experimentovat a konečně se vrátit na cestu „zlatého čecháctví“, jde o neuvěřitelně hojnou půdu. Každá mince má však dvě strany. A tentokrát se hodí lidově podotknout, že „lidé zkrátka nejsou blbí“. Český film podceňuje marketing. Sází pouze na jména a tváře. Cokoli dalšího mu uniká.

A není se čemu divit, že se nechodí. Tak tragické reakce, jakých se dočkalo Veni, vidi, vici a Klíček, český film nepamatuje od Sametové revoluce. Ten první se utopil v product placementu a ten druhý ve filmařském amatérismu. Oba navíc lhaly. První není sportovní komedií a druhý postrádá byť jen náznak „děsící“ zručnosti zahraničních kolegů. To T.M.A. sice byla natočena lépe, současně ale nepřinesla nic nového. Byla pouhou variací na již tisíckrát obehrané téma strašidelného domu. Pokud nás to nudí v zahraničních produkcích, proč bychom to měli odpouštět zrovna T.M.Ě.? Protože je to český film? Z toho už jsme snad vyrostli (stejně jako z toho, abychom se nechali do kina lákat na snímek režiséra, který vznikl před čtyřiceti lety). Normal je pak kapitolou samou pro sebe. Vůbec ne špatná ukázka filmařiny narazila marketingově – slibovalo se české Mlčení jehňátek a výsledkem je ukecané drama, vzdávající poctu německé kinematografii. Špatný film? Zdaleka ne. Špatný přístup? Rozhodně.

Zasloužená oscarová nominace ČFTA pro Protektor je důležitým zlomem ve slabém roce. Je důkazem toho, že když se chce, tak to jde. Po všech stránkách profesionálně vedený film není ve své nominaci omylem (i když v podstatě chybí konkurence). Loni byli stejným způsobem suverénní Karamazovi Petra Zelenky, kteří se ovšem nedokázali u diváků patřičně prodat. Je to škoda, patří k tomu nejlepšímu, co u nás kdy vzniklo. Český film každopádně není žánrově mrtvý. Talenty máme a čas od času někdo připomene, že to jde i jinak. Přesto je smutné, že třeba nejlepší česká scifi Ikarie XB 1 je současně skoro jediným plnohodnotným zástupcem svého žánru u nás. Že žánr parodie odešel s hereckými legendami typu Sovák a Menšík. Skutečně to budeme stále svádět na nezájem českých diváků, kteří přitom o žánrové filmy ze zahraničí stojí? Třeba by jen stačilo posílit reklamu a netočit filmy, které si odnášejí ta nejhorší možná hodnocení.

Související články:
Postřehy: Když je divák trochu „lost“
Postřehy: Tý.eM.Ej – zkratka oklikou
Postřehy: Vary a filmový fanoušek