Očista navždy je vrcholem hororové série, v níž američtí tvůrci střílí do vlastních řad a do Trumpovy mexické politiky

Očista navždy je vrcholem hororové série, v níž američtí tvůrci střílí do vlastních řad a do Trumpovy mexické politiky 9 obrázků v galerii
Očista navždy | Foto: Universal Pictures
Pátý díl populární série, postavené na myšlence dvanáctihodinové legalizace veškerého zločinu, zavádí diváka do napjaté oblasti americko-mexických hranic. A na rozdíl od více než průměrných předchůdců chápe satirické měřítko svého námětu a nebojí se jej ve vší serióznosti využít.

Filmová Očista je s námi už takřka deset let a za tu dobu stihla opakovaně dokázat, že kdysi originální námět svede Hollywood proměnit v nekonečný seriál ve znamení lehce obměňovaných motivů. Zatímco první díl se vezl na schématu 'home invasion' a odehrával se v prostorách jediného domu, dvojka a trojka už s Frankem Grillem vyrazily do násilím prostoupených ulic a pokoušely se o komplexnější znázornění společenského chaosu. Čtvrtá část se pak vrátila na samotný začátek k První očistě, situované na newyorský Staten Island, a jako hlavní padouchy definitivně označila vládnoucí politickou sféru, která chudinu motivovala k dvanáctihodinovému běsnění vysokými finančními odměnami.

Pátý snímek s názvem Očista navždy vyměňuje pulzující metropole za westernové texaské prostředí a ze samotné výroční akce, během níž mohou lidé bez zábran drancovat a vraždit, činí pouhý katalyzátor hlavních událostí. Američtí občané se totiž nehodlají po vypršení dvanáctihodinové 'lhůty na zabíjení' držet na uzdě a zahajují celostátní vzpouru s cílem 'očistit' Spojené státy jednou provždy. Nekontrolovatelnému chaosu se pokouší uniknout bohatá rodina rančerů a dvojice mexických uprchlíků, přičemž bezpečí čeká na zcela opačné adrese, než bývá zvykem - za střeženými mexickými hranicemi.

Trailer:

Každý z dosavadních dílů série byl sice jiný, avšak trpěl podobnými neduhy. Nebereme-li v potaz přímo problematický námět, který možná skýtá vítané ozvláštnění pro hororová schémata, ale jeho aplikování na realitu je v podstatě vyloučené, tak dobrotu nedělají hlavně pomalé rozjezdy a neustálé rozprostírání pozornosti mezi více skupinek postav, z nichž skoro žádná nemá potřebné sympatie. Všechny čtyři filmy podávají velmi definitivní vizi jednoho velmi nepravděpodobného experimentu a ve své nekonečné serióznosti a snaze o hloubavou politickou reflexi spíše nudí - popřípadě nechtěně kontrastují s béčkovým akčním obsahem a důrazem na co nejvíce maniakální vykreslení společnosti.

Očista navždy na to jde naštěstí jinak. Hlavními hrdiny jsou Juan (Tenoch Huerta) a Adele (Ana de la Reguera), dvojice mexických uprchlíků, která věří v americké lepší zítřky. Příběh tak zpočátku následuje klasickou politiku amerických snímků - Juan pracuje na farmě bohatého rančera Tuckera (Will Patton), jehož vznětlivý syn Dylan (Josh Lucas) má obecně problém s mexickými přistěhovalci a po málomluvném Juanovi se rád vozí. Také Adele je poctivě zaměstnaná, sama se zdokonaluje v angličtině a přesvědčuje Juana, že je čeká lepší život než v násilném a chudinském Mexiku. Každoroční Očistou všichni opovrhují a přečkávají ji v bezpečných úkrytech - Tuckerovi se zabarikádují ve svém venkovském sídle a Juan s Adele využijí vojenskou ochranu ve skladišti společně s dalšími vystrašenými migranty.

Očista navždy | Foto: Universal Pictures

Zatímco předešlé díly v tomto bodě pomyslně zastavily a hlavní konflikt vtěsnali právě do celonočního 'očistného' šílenství, v tomto případě jde o pouhou předehru, která tak rázem získává větší šmrnc a tempo. Po třiceti minutách projekce je divák seznámen s novým prostředím, chápe vztah mezi Tuckerovými, stojícími v pozici pohodlného amerického snu, i mexickými 'poddanými' a konečně má za sebou i oficiální Očistu. A může začít akční inferno, které pravda opět hraje až příliš na efekt, ovšem sympaticky inovuje myšlenky série či podstatu Trumpovy mexické politiky, přičemž si osvojuje značně dobrodružnější a variabilnější postupy než předchůdci.

Záhy po ukončení dvanáctihodinové legalizace zločinu se Amerika bouří a tisíce lidí pod sloganem 'Očista navždy' pokračuje ve své společenské mstě. Přepadeni jsou po ránu také Tuckerovi, jež uniknou společně se zachráncem Juanem a musí se probíjet sousedním městem, které se definitivně proměnilo v semeniště těch nejhorších lidských hříchů. Ke skupině uprchlíků se přidává také Adele, která sama jen o vlásek unikla smrti ve spárech maskovaných šílenců. Dříve nepravděpodobní americko-mexičtí komplicové tak odhazují zažité předsudky a směřují za ještě nepravděpodobnější záchranou - mexický prezident totiž na pouhých šest hodin otevírá hranice s USA.

Očista navždy | Foto: Universal Pictures

Vidina 'nové Ameriky', vybudované na každoročním očistném rituálu a obehnané vysokou protiuprchlickou zdí (odbočíme-li znovu k Trumpovi), se tak rázem rozpadá a končí neveselým výsměchem. Američané už v Očistě navždy nejsou zmanipulovaným nástrojem mocnářů, nýbrž se proměňují v trvale nespokojené násilníky, jejichž jediným cílem je vyvolat národní anarchii. Protagonisté, směřující v časové tísni za hranice chaosem zmítaného státu, se ve druhé polovině snímku krčí pod neutuchající střelbou v sutinách města El Paso, čímž dává režisér Everardo Valerio Gout vzpomenout třeba na Potomky lidí - podobně jako před patnácti lety Alfonso Cuarón, také on totiž v nejakčnější sekvenci spoléhá na nepřerušovaný dlouhý záběr a na plynulý pohyb kamery, sledující postavy skrze bojové peklo.

Od westernu s bohatými rančery a mexickými služebníky, v němž padne i zmínka o vyrvání vlasti z rukou původních indiánských obyvatel, se tak snímek posouvá k hutným přestřelkám v rozpadajících se městech, až nakonec zamíří do pusté krajiny na americko-mexických hranicích. Při devadesátiminutové stopáži je tato obměna lokací dalším vítaným zpestřením, které posouvá pátou Očistu nad úroveň jejích předchůdců.

A to i přesto, že v součtu opravdu nejde o dílo jakkoli výjimečné či nápadité. Po seskupení protagonistů v polovině filmu a následném úniku skrze 'zemi nikoho' se sice takřka neustále střílí a postavy směřují k cíli bez nudných zastávek, ale vyjma zmíněné sekvence na jeden záběr se v tmavé akci nejde úplně dobře orientovat. V El Pasu padnou hrdinové do spárů zanícených přívrženců Očisty a po šťastném úniku nachází útočiště ve společenství migrantů, vedeném hrstkou původních amerických obyvatel. Ti souhlasí s tím, že přeživší převedou přes hranice, tudíž jsou to ve finále právě historicky nejvíce ublížení indiáni, kteří odvádí zbytky vyhaslého národa do nových krajin - pochopitelně těch mexických, které z reálné americké perspektivy představují pravý opak bezpečí a prosperity.

Očista navždy | Foto: Universal Pictures

Očista navždy je bezpochyby chvályhodným povýšením série, neboť scenárista a hlavní tvůrce James DeMonaco konečně pochopil, jak přistoupit k satirou protnutému námětu. Vzal si inspiraci z aktuálních politických témat i násilné historie celého regionu a ze samotné Očisty, dříve fungující jako jediný tvůrčí záměr, udělal pouhý katalyzátor obrácené výpovědi o progresivních Spojených státech a zaostalém Mexiku. Proč také jednou za čas nevidět akční film, který začíná tajným útěkem do USA v hororové sekvenci, připomínající cestu do pekel, a končí záběrem na plápolající mexickou vlajku coby symbolu lepších zítřků? Ačkoli se stále najdou nedostatky, vývoj postav není bůhvíjaký a potemnělý obraz kazí zážitek, tak filmová Očista si nyní vůbec poprvé zaslouží výraznější pochvalu. A měla by ve vlastním zájmu okamžitě skončit.

Hodnocení: 70 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

Ankety
Chtěli byste vidět Rambův příběh v pojetí Quentina Tarantina?
Ano, určitě by to bylo velmi zajímavé
Ne, verze se Stallonem je vynikající
Možná, ale raději bych, aby zase natočil něco vlastního
Nejnovější články:
Načíst další články
TOPlist