Recenze: Cats - Tak špatné, až jsou dobré?

Recenze: Cats - Tak špatné, až jsou dobré? 11 obrázků v galerii
Cats | Foto: CinemArt CZ
Kočka Victoria (Francesca Haywardová) je odhozena na smetiště a zde se setkává s partou "Jellicle Cats" (také kočky) a poznává, jaké to je být volná, tančit, zpívat, být na drogách, zemřít, tancovat se šváby, létat balónem a tak dále.

"Cats" jsou původně mega-úspěšný divadelní muzikál Andrewa Lloyda Webera z roku 1981, který se vyznačuje tím, že v podstatě nemá žádný děj a je velmi gay (čímž myslím "rozverný" i "homosexuální"). Vznikl sice na motivy konkrétních básní T.S. Eliota, ale je pouze o tom, že spolu kočky dvě hodiny dovádějí, aby zjistily, která je nejkočkovitější a může za odměnu umřít (?) a přijít do kočičího nebe (??). Asi. Především je ale o tom, že se můžete dvě hodiny dívat na většinou mladé tanečníky a pěvce, svíjející se ve velmi přiléhavých kostýmech v extrémním makeupu.

Pod názvem "Kočky" byl tento muzikál uveden i u nás, ovšem filmová verze má (v češtině) jiné texty a jiná jména většiny postav, což je důvod toho, proč je v této recenzi uvádím v angličtině. Neboť jsem filmová jména zapomněl a mám problém spárovat si filmové postavy s divadelními předlohami - film má totiž výrazně pozměněné libreto a jeho tvůrci se pokusili dát mu něco jako souvislý děj. Což je jedno z mnoha bizarních rozhodnutí ohledně tohoto filmu, ale zdaleka ne to nejbizarnější.

Cats | Foto: Universal Pictures

Nejbizarnější rozhodnutí spočívá v tom, jak vypadají kočky v tomto filmu. Jsou to lidští herci, natočení v zelených trikotech a dodatečně počítačově vyrenderovaní tak, aby měli "realistickou" kočičí srst, uši, fousky a ocasy, ale přitom normální lidská těla a obličeje. Některé z nich jsou bosé. Některé mají tenisky nebo lodičky. Některé z nich mají na své "kočičí srsti" další vrstvu (také kočíčí srsti), která funguje jako šaty a je možno ji svlékat. Některé z nich na sobě mají normální "lidské" šaty a klobouky. Samice mají viditelná lidská ňadra. Nikdo nemá viditelné pohlavní orgány (ani boule v rozkroku). Film se odehrává v Londýně někdy okolo roku 1930, ve kterém žijí lidé, ale po první minutě filmu žádného člověka neuvidíme a všechny plakáty a podniky ve městě mají "kočičí" obsah (tedy mléčné bary, hotel Sphinx atd.), i když nebyly vytvořeny kočkami. Tedy, zatímco stylizace postav původního muzikálu byla nápaditá a působivá, stylizace hrdinů filmu je nekoncepční a divná (ale drahá).

Toto bizarní rozhodnutí jde ovšem ruku v ruce se skutečností, že po technické stránce nejsou digitální triky příliš kvalitní. Nejčastěji se to projevuje tím, že lidské obličeje působí jako kdyby byly ledabyle "připlácnuty" na cizí těla a že některé taneční pohyby působí velmi nepřirozeně - což, odvážím se tvrdit - je u tanečního filmu docela zásadní problém. Neděje se to non-stop, ale děje se dost často na to, aby to výsledný dojem každých pár minut posunulo z kategorie "poněkud WTF" do kategorie "noční můra Davida Cronenberga".

Trailer:

Musím ale důrazně upozornit, že po čistě technické stránce film rozhodně není tak strašný, aby se mu dalo vysmívat a chodit na něj jen kvůli tomu. Nevím, do jaké míry za to může update triků po premiéře, ale rozhodně jsem nezaznamenal žádné zjevné "nedokončené triky", o kterých se zmiňovaly první recenze. Například bylo zmiňováno, že "Judi Denchová má v jednom záběru omylem svou normální lidskou dlaň se snubním prstenem". Dával jsem si na to při filmu pozor, a Judi Denchová má ve všech záběrech zcela konzistentně normální lidké dlaně a prsten, tedy rozhodně to není filmařská chyba, ale další divné stylistické rozhodnutí.

Tím ale bizarní rozhodnutí nekončí.

Mohli byste si naivně myslet, že když jdete do kina na taneční muzikál, uslyšíte dokonale vypilovaný zpěv a užijete si přehledně nasnímanou choreografii (ať už realistickou baletní nebo digitálně animovanou). Nikoliv. Režisér Tom Hooper se stejně jako ve svých Bídnících (2012) rozhodl, že všichni budou zpívat naživo, při tanci. T.j. zpěv, který ve filmu slyšíte, ze sebe herci vydávali v reálném čase, při natáčení. A není tudíž dokonale vypilovaný. A většina tanečních čísel je snímána ve zmatených detailech, roztřesenou roztřesenou kamerou a s divokým střihem. Občas (asi tak pětkrát během celého filmu) uvidíme nějaký dlouhý nepřerušený vypilovaný záběr, který nám připomene, o co působivější film by tohle mohl být, kdyby byl natočen úplně jinak.

Cats | Foto: Universal Pictures

No a konečně: Mám jen matné vzpomínky na divadelní muzikál (přesněji řečeno na filmový záznam divadelního představení), ale děj filmu mi připadal výrazně méně působivý a pochopitelnější, než zdrojový materiál. Je v něm tolik koček, že některé z nich nejsou ani pořádně představeny, natož aby k nim divák mohl mít nějaký vztah nebo identifikovat nějakou jejich unikátnost. Když pak dojde k něčemu, co by se v jiných filmech dalo nazvat zápletkou, působí to strašlivě zmateně a zbytečně: Macavity začne kočky unášet, Mr. Mistoffelees je následně zachrání svou magií, i když by se asi zachránily i bez ní, protože se svléknou z kůže a vyvléknou z okovů. Kromě toho se Victoria zřejmě zamiluje do Mistoffeleese, aniž by bylo naznačeno proč.

Chtělo by se mi napsat, že filmaři naprosto nepochopili šarm původního muzikálu a podělali, co mohli. Ale A. L. Webber je producentem filmu, takže tento argument je nepoužitelný.

Musím zdůraznit (znovu), že filmové Cats nejsou "tak špatné, až jsou dobré". Této úrovně dosahují jen v několika málo scénách (např. Jennyanydots Rebel Wilsonové a její rozkrok plus myši plus švábi). Především je to strašná nuda, nezajímavá vůbec ničím.

Samozřejmě, pokud jste fanoušek původního muzikálu nebo jste právě na drogách, může pro vás tento zážitek být zajímavý.

Hodnocení: 30%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

Ankety
Na který premiérový (27. 2. 2020) film půjdete do kina?
V síti
1917
Volání divočiny
Vidíš měsíc, Danieli
Daleká cesta (restaurovaná verze)
Nejnovější články:
Načíst další články
TOPlist