K čemu dnes slouží filmy?

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi knihou a filmem? Proč v dnešní době vzrůstá oblíbenost filmů a popularita knih začíná upadat? Může za to skutečně jen nedostatek místa v domácích knihovnách, nebo v tom vězí něco víc? Knihy samy o sobě jsou fantastická díla, ať se jedná o jakýkoliv žánr, dokáží nám rozproudit představivost, dávají nám pocity volnosti a snění. Oproti tomu filmy nám ukazují už finální vizi a nám tak stačí jen vypnout mysl, odreagovat se a koukat na již někým jiným vymyšlený svět. Přesto nás to ale naplňuje, proč dnešní moderní člověk raději zapomíná na svou vlastní fantazii?

Možná se již někdo nad tímto tématem v životě zamyslel, třeba přišel ke stejnému závěru, možná taky ne. Někomu to může připadat jako směs pro život nepodstatných otázek, a tak nepovažuje za nutnost se jimi vůbec zaobírat, ale podle mě to s lecčím souvisí a je to rozhodně k zamyšlení. Nehodlám se v tomto článku nikomu dívat do duše, ani nikomu diktovat, jaký si má zvolit životní směr, na to máme spoustu jiných médií. Chtěla bych pouze poukázat na něco, nad čím se jistě spousta z vás pozastavila a ukázat vám svůj pohled na věc.

Opravdu dnešní lidé preferují již hotové, až pod nos naservírované obrazy? Lidská mysl nezná hranice, naše fantazie je prakticky nekonečná, ale přesto začínáme preferovat pouze jednotný a někdy až stereotypní pohled na věc a na vlastní fantazii zapomínáme. Může za to až přemíra techniky, která nás obklopuje a zaměstnává nás natolik, že pak nemáme čas sami na sebe? Nebo je to zkrátka nemoc dnešní uspěchané doby, kdy dostáváme od života dennodenně facky, když byť jen na chvíli vyjedeme ze zajetých kolejí a ocitneme se ve vlastních snech a fantaziích?

Pozoruji tyto frustrace sama na sobě, a tak vím, o čem mluvím. Skoro každý den stojím před rozhodováním, jestli se během volného večera podívám na film nebo otevřu knihu, většinou vždy zvítězí film – a to nejen proto, že bych o nich měla něco psát. Velkou roli hraje čas. Většina filmů mě zaměstná na dvě hodiny, pak znám úvod, stať i závěr a mohu o něm diskutovat. Kniha je však běh na delší trať a navíc vyžaduje mnohem více soustředění, na které prostě a jednoduše není čas a někdy ani chuť. Mám si tedy vybrat něco, při čem si mohu odpočinout? Nebo zvolím opak, kdy potřebuji mysl plně zaměstnat?

Sáhněte si na srdce a položte si stejnou otázku. Celý den jste na nohou, popřípadě pracujete v kanceláři nebo studujete. Doma vás čekají další úkoly, ať už jsou to domácí práce, dodělávání věcí do zaměstnání či úkoly do školy. Poté co to všechno máte hotové a sedíte v pyžamu na gauči v obýváku, tak se rozhodujete mezi knihou a dálkovým ovladačem. Co častěji zvolíte?

Sama jsem studentkou literatury, a tak se snažím číst co nejvíce, ne vždy je to ale jednoduché. Chci knihy sama psát, nejvíce příběhy pro děti, nejen proto, že mě tento žánr velmi baví, ale také proto, že právě děti jsou v tom uspěchaném světě dospělých jediní opravdoví čtenáři, ale obávám se, že ani to již nebude dlouho trvat. Kolik dnešních rodičů si na své děti udělá čas, aby jim přečetli jednu pohádku? Je přeci jednodušší pustit jim Disneyho, dát jim sluchátka a čekat, dokud dítě neusne. Má to stejný efekt a vy neztrácíte čas. Je to ale opravdu ten správný přístup?

I když si ze srdce přeji nesklouznout k dnešnímu stereotypu, který se skládá jen z každodenního chození co práce/školy, návratu z nich a spánku, občas samu sebe nachytám a i přesto, jak se tomu snažím ubránit, si tento vir cestu do života najde. Filmy samy o sobě jsou skvělá věc, dávají nám možnost utéct z reality, na chvíli se schovat. Jedná se také o jistou formu asociace s ostatními. I když se to tak na první pohled nemusí zdát. Věřím ale, že minimálně každý z vás alespoň jednou přehoupl konverzaci na téma filmu, když už nebylo o čem se bavit. Ať už to bylo mezi přáteli, se svou druhou polovičkou nebo s rodinou. Je to zkrátka jedno z témat, která jsou k diskuzím jako dělaná. Někdy je ale podle mě zapotřebí podívat se na svět i svýma vlastníma očima, probudit se a koukat na věci po svém. Právě potom přeci můžeme filmy hodnotit svými vlastními názory. Teprve tehdy si na něco dokážeme udělat svůj vlastní a nezaujatý názor.

V dnešní době je velmi populární tvořit filmy podle jejich knižních předloh. Jeden takový hororový snímek právě běží v kinech a domnívám se, že je zbytečné vůbec zmiňovat jeho název. Řekla bych, že je to vlastně ideální stav, protože ten správný fanoušek si nejprve přečte knihu a následně jde na film. Jeho fantazie je tím pádem předem ničím neovlivněná. Vytvoří si svou vlastní představu a teprve potom se podívá na vizi někoho jiného. Potom vše dokáže podle svého názoru správně porovnat a obstojně o všem diskutovat. Tento ideální stav ale platí bohužel ve velmi málo případech a ani já do něj nespadám.

Jak jsem již zmiňovala v úvodu, mým cílem nebylo někoho přesvědčovat o pravdivosti mých slov. Pouze jsem tímto článkem chtěla rozvinout téma k diskuzi. Třeba se mi podařilo poukázat na něco, nad čím se možná někdo z vás pozastavil, a ukázat, že určitě nejste jediní, které toto téma zajímá a možná trápí. Máme zde nějaké čtenáře, kteří se již nad těmito problémy v životě pozastavili? Jak na to nahlížíte? Je to podle vás přirozený posun moderní doby, nebo by se nad tím mělo zamyslet více lidí a pokusit se dívat se na svět svýma vlastníma, nikým neovlivněnýma očima?