Detroit: Exkluzivní recenze nového dramatu oscarové režisérky Kathryn Bigelow

Detroit: Exkluzivní recenze nového dramatu oscarové režisérky Kathryn Bigelow
Takže na nový film právě této režisérky je záhodno se vždy těšit. Ani teď tomu u mne nebylo jinak. A trailer, poukazující na nepokoje probíhající na konci šedesátých let ve městě Detroit, mě navnadil ještě více. Různé druhy rasových svárů či přímo nepokojů jsou totiž zde, v USA, stále aktuální, byť v jiné formě a intenzitě. A ta tématika mne tudíž zajímá.

Detroit: Trailer

Černobílá spravedlnost
Z traileru mi nebylo jasné, což je možná i největší "chyba filmu", proč se snímek zaměřuje na události jedné noci a v jednom domě. Tudíž divák, který se třeba "těšil" na příběh nějak komplexněji pojímající celou tu situaci - díky které do města nakonec prezident poslal armádu, aby nepokoje, ve kterých zemřely desítky lidí a stovky byly zraněny, nějak zkonsolidovala - bude možná trochu zklamán.
Ale pokud půjdete na film s tím, že chcete vidět velmi zručně natočené a opravdu skvěle zahrané drama - točící se kolem jedné skupiny černochů, co jsou ve špatný čas na špatném místě, a bělochů, kteří se postarají, aby ta chvíle velmi nepěkně eskalovala - máte se na co těšit.
Černobílá spravedlnost
Příběh pojednává o tom, jak se pár bílých policistů chovalo k několika černým podezřelým z trestného činu (o kterém divák ví, že ho podezřelí nespáchali, nebo aspoň ne v rozsahu, který má na mysli policie) v roce 1967.
Tedy v době, kdy byl například vyhlášen rozsudek Loving vs Virginia (na jehož motivy byl natočen velmi pěkný film Loving), který rušil zákony zakazující sňatky mezi bělochy a černochy. A pouhých 14 let od jiného zásadního soudního rozhodnutí (Brown vs Board of Education), které zakazovalo dělit vzdělávácí instituce na ty "pro bílé" a "pro černé".
Je tedy dobré si při sledování filmu Detroit uvědomovat, že se odehrává v době, kdy ještě žili lidé, kteří vyrůstali za platnosti zákonů podporujících rasovou segregaci. A někteří z nich se třeba na černochy koukali jako na méně hodnotné spoluobčany.
Černobílá spravedlnost
Černobílá spravedlnost
Jedním takovým je i hlavní hrdina filmu, mladý policista Philip Krauss (Will Poulter), který nemá daleko do bezhlavého střílení kolem sebe, přičemž si vždy najde "vhodnou" výmluvu, proč někoho zastřelit. Obzvlášť když ten někdo je černý. Philip se během služby dostane ke skupině černochů, kteří jednoho večera nevhodně blbli a policisty vyprovokovali k tomu, aby si mysleli, že jeden z nich má zbraň. A Philip Krauss je odhodlaný přijít na to, kdo ji má. A to skutečně za jakoukoliv cenu.
Scénář k Detroitu napsal Mark Boal, který s režisérkou Kathryn Bigelow spolupracuje již potřetí. Na film se tak i díky němu dobře kouká a jeho dialogy se dobře poslouchají. Navíc je snímek zaplněn skutečně velmi kvalitními herci. Z nichž navíc John Boyega vypadá, jako by z oka vypadl mladému Denzel Washingtonovi. A o skutečně dramatické momenty, kde mají možnost svůj herecký um všichni ukázat, není nouze.
Černobílá spravedlnost
Film nesklouzává k lacinému pathosu, naopak, jak je u Bigelow zvykem, i ty nejvypjatější události podává velmi střízlivě a syrově. Když někdo umře, odehraje se to rychle, kamera je u toho a často ze tří různých úhlů. Divák nemůže uniknout tomu, jak je situace trýznivá.
Co se mi na filmu nelíbilo? Mám vlastně jen jedinou výtku. Tou je délka a částečná změna žánru (zhruba v jeho třetině). Detroit totiž má 2 hodiny 23 minut. Z toho prvních 30 je víceméně úvod do situace a kontextu, mající až dokumentární styl. Až zhruba po 40 minutách se dostaneme mezi hlavní hrdiny, s kterými pak trávíme zbylé téměř dvě hodiny. Na konci filmu je naopak velmi rychle projetý soudní proces s hlavními aktéry. Ačkoliv by si sám zasloužil vlastní snímek, zde mi připadal kvůli celkové délce jaksi navíc.
Černobílá spravedlnost
Černobílá spravedlnost
Co se mi na filmu líbilo? Velmi zajímavý námět. To, že se Will Poulter skvěle vymanil z postavy legračně zpívajícího prosťáčka v Millerových na tripu (2013). Postava černého sekuriťáka Melvina, který se snaží situaci zklidnit a sám se tak dostane do problémů. Velmi se mi líbilo, že na snímku spolupracovalo i několiv přeživších toho incidentu, kteří shodně tvrdí, že se režisérce povedlo z velké většiny film udělat opravdu věrný realitě.
Pro koho Detroit je? Pro všechny, které zajímá téma rasové nesnášenlivosti. Pro ty, které to téma nezajímá, ale mají rádi kvalitní drama. Pro ty, kteří si chtějí umět lépe představit, jaké to je být adresátem tvrdého rasismu a policejní brutality. Nebo třeba jen pro ty, kteří si chtějí po skončení oddechnout a zaradovat se z toho, jaký mají vlastně krásný život. 
Hodnocení: 75%
Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE