Martin Svoboda

V prvních pár minutách filmu Godzilla x Kong: Nové impérium (Godzilla x Kong: The New Empire) vidíme japonského megaještěra probudit se v Koloseu, kde spokojeně podřimoval od konce minulého dílu. Okamžitě se brutálně porube s kajdžu, zlikviduje půlku města a druhou půlku pokryje vrstvou křiklavé zelené krve, díky jejíž fantaskní barvě si snímek může zachovat nízkou věkovou přístupnost. Tomuhle se říká statement. Kdo po téhle scéně zůstane, si rozhodně nebude moct stěžovat na to, že film je přeplácaná blbost.

Elliot Page se z osobních a zdravotních důvodů v posledních více než pěti letech před kamerou zdržoval minimálně – většinu jeho veřejného působení si nárokovala Umbrella Academy, kterou nechtěl nechat na holičkách vzhledem k tomu, že ztvárňuje jednu z hlavních postav. Nyní je ale připravený na comeback a festivaly začíná obcházet jeho indie drama Close to You. Podle prvních reakcí v něm herecky exceluje, i když se různí názory na to, jak moc je to filmu platné.

Cillian Murphy byl vždy považován za talentovaného herce, navíc se skvělým čuchem pro role. Zatím ale nepatřil mezi ty megastar, jejichž účast promění každý projekt automaticky v áčkovou podívanou. To se nyní po jeho vítězství Oscara za Oppenheimera mění. Jeho aktuálně zvolená role navíc svým způsobem naváže na oceňovaný film.

Některé nezodpovězené otázky kinematografie pálí publikum dnes stejně jako v době premiéry. Zastaví se káča na konci Počátku (Inception)? Co je v kufříku v Pulp Fiction? A v neposlední řadě: Mohl se Jack zachránit na těch pitomých dveřích, kdyby se s Rose jen trochu snažili? Odpověď různými více či méně důvěryhodnými experimenty hledal sám režisér Titaniku James Cameron, ale i řada jiných vědátorů s příliš velkým množstvím volného času. A nyní se k nim bude moct připojit kdokoliv, kdo si ikonickou rekvizitu za enormní částku koupil.

Už od chvíle, co se Todd Phillips pochlubil, že druhý Joker (Joker: Folie à Deux) bude muzikál, jsme začali spekulovat o tom „jak moc“. Veřejnost jaksi automaticky došla k závěru, že to bude jen velmi symbolické načuchnutí k žánru, kdy se dočkáme pár izolovaných halucinačních vystoupení. Část publika, která nemá muzikály ráda, se k tomu upínala jako ke spáse. A část publika, co muzikály miluje, nevěřila, že by měl Phillips odvahu nabídnout plnohodnotný žánrový zářez.  Podle aktuálních informací se však zdá, že Phillips to myslí vážně.

Martin Scorsese patří k velikánům amerického filmu. Jak pro jeho filmy, tak pro jeho bohatou filantropickou činnost, kterou svému milovanému oboru přispívá stranou samotné produkce. Přesto, nebo možná právě proto, se nyní jednaosmdesátiletý režisér dostal do menší šlamastyky, od které si nakonec odpomohl tichým mimosoudním vyrovnáním. Měl přijmout půl milionu dolarů s příslibem pomoci začínajícímu filmaři, aniž by splnil svůj díl dohody.

O Euforii (Euphoria) se občas píše jako o „kontroverzním" seriálu, což je ale poněkud nepřesné. Mohlo by to evokovat, že se odvážným způsobem zobrazuje tabuizovaná témata. Kritika ale k show Sama Levinsona míří právě naopak proto, že ji podstatná část publika považuje za příliš vyumělkovanou a povrchní. Projektu však nejde upřít, že přes všechny tyto pochybnosti strhl pozornost především mladších diváků a divaček a dal světu několik hvězd, předně Zendayu, Sydney Sweeney a Jacoba Elordiho. Nyní je však opět nejisté, že se s nimi v této sestavě ještě setkáme.

Český národ miluje kriminálky a detektivky, to není žádná novinka. Zdá se ale, že k nám doráží true crime trend z Ameriky, jenž jim dává poněkud jinou, ne každému příjemnou podobu. U nás jsme stále zvyklí hlavně na žánrové seriály, v nichž je zločin spíš abstraktním rébusem na vyřešení. U takových případů se dá paradoxně snadno odreagovat, odpočinout, jedná se o celkem nevinnou zábavu. Poslední dobou ale stále častěji vidíme příklon k syrovějšímu zpracování skutečných zločinů, jež nás má znepokojit a znejistit. Vrcholem tohoto posunu se může stát Lesní vrah.

Koordináror intimity je jedna z nejmladších filmařských profesí. Jejím předním smyslem je vyvarovat se hrůzostrašným, dříve však romantizovaným historkám o tom, jak se herci a herečky museli potýkat s imitováním sexuálních a intimních scén, což obzvlášť u těch mladších a méně zkušených mohlo vést k traumatizujícím zážitkům. Pozice je stále ne zcela ustanovená a dočkává se kritiky z mnoha dobrých i špatných důvodů. Populární skotský herec Ewan McGregor nyní přispěl k její normalizaci, když tuto službu využil, přestože natáčel scény s vlastní manželkou.

Joan Crawford se narodila před 120 lety. Z velké části právě podle této absolutní herecké ikony vznikla stereotypní představa toho, jak vypadá profesionální hollywoodská star. V tom dobrém, ale i v tom špatném. Na jednu stranu neúnavná dříčka, která se vypracovala z ničeho a každý kus své osoby věnovala kariéře. Na druhou stranu excentrická a zlomená žena se zcela nefunkčním osobním životem. Její dcera Christina vydala nedlouho po smrti Joan výbušnou knihu Mommie Dearest (Drahá maminko), která se od té doby stala maskotem všech „tell all“ biografií. Popisovala v ní předně údajně šokující počínání Crawford jako matky. Na její motivy promptně vznikl film, který se měl předvést to nejlepší, co může Hollywood nabídnout. Stal se však jedním z nejslavnějších průšvihů všech dob.

Na Kinoboxu občas představujeme filmy, které mají zásadní význam pro západní popkulturu a vliv na celé generace diváků, ale z toho či onoho důvodu se neuchytily u nás. Policejní akademie (Police Academy), jejíž první díl slaví 40 let, je opačný příklad. Ano, šlo o komerčně úspěšnou sérii, jak dokazuje počet dílů, jenž se zasekl na obscénní sedmičce. Dokonce vznikl kreslený seriál pro děti a později hraný pro dospělé. Nicméně se jedná o jeden z těch komerčních produktů, jež na domácí půdě časem ztratily jakoukoliv rezonanci. Proč je tomu u nás tak moc jinak?

Čtyřicetileté výročí letos slaví kanonická adaptace Orwellova románu 1984, jenž byl sám uveden v roce 1949. Málokteré literární a posléze filmové dílo mělo ve dvacátém století takový vliv a málokteré bylo tak široce interpretováno a dezinterpretováno. Při pohledu na to, jak vzdálené jsou dnes mnohé Orwellovy výklady jeho záměru, se leckdo ptá, jestli svým ikonickým románem nadělal víc škody, nebo užitku.

Vrána (The Crow) byla v roce 1994 jednou z prvních vlaštovek temných latexových akčňáků, kteroužto éru naplno zahájil Matrix o pět let později. Adaptaci kultovního „prokletého“ komiksu Jamese O'Barra si vzal na svědomí původem řecký režisér narozený v Egyptě Alex Proyas. Problémové natáčení s nejistým výsledkem provázené katastrofami bylo trefným předurčením jeho divoké kariéry. Proyas, který od katastrofálního propadáku Bohové Egypta (Gods of Egypt) nenatočil nový film, má nyní ohledně nové adaptace Vrány, natáčené mimo jiné v Praze, ledasco na srdci.

Kultovní britské uskupení Monty Python se vrací do českých kin se svými největšími úspěchy. Život Briana (Life of Brian), jenž letos slaví 40. výročí, je trefná a především vtipná kritika stádnosti s hned několika nezapomenutelnými okamžiky. Film kdysi na jednu stranu čelil veřejnému odporu, na druhou z něj těžil ve svůj prospěch. Dnes už mají tuhle klasiku prakticky všichni rádi. Zjistěte proč.

Rod draka (House of the Dragon) složil slušný reparát za zpackané finále Hry o trůny (Game of Thrones). Zatímco na první sérii jsme se dívali s nedůvěrou a podezíravostí, druhou už noví i staronoví fanoušci a fanynky vyhlížejí s nadšením. Tím nepříjemnější je, že na čerstvou várku osmi epizod jsme museli čekat celé dvě sezóny. HBO si zřejmě uvědomuje, že pokouší naši trpělivost, proto nyní vypustilo naráz hned dva řízné trailery, jež ještě víc vyhrocují konflikt občanské války Targaryenů.