Spojení Laurel & Hardy má ve filmovém světě své neotřesitelné postavení již takřka celé století, a není proto s podivem, že se jim Hollywood rozhodl v loňském roce věnovat hvězdně obsazenou labutí píseň. Dostála svou kvalitou jejich nesmrtelnému odkazu?
Že se kvalita filmů od streamovací služby Netflix stále zlepšuje, o tom už nás důrazně přesvědčila oscarová Roma nebo 22 July od Paula Greengraase. Nejnovější peckou je pak hvězdně obsazený dobrodružný akčňák Triple Frontier, který byste si neměli nechat ujít.
Jihokorejská kinematografie patří dlouhodobě k těm nejkvalitnějším v celé Asii a byla by chyba ji přehlížet, pokud si chce divák rozšířit své filmové obzory i za hranice Hollywoodu. Mysteriózní drama Vzplanutí z loňského roku je toho více než dostatečným důkazem.
Oscarové klání nebývá jen ringem pro velké a drahé bijáky od slavných tvůrců, ale také vítaným útočištěm pro menší nenápadné projekty, které v programech kin nehrají nikterak výraznou úlohu. A jedním z nich bylo loni drama Can You Ever Forgive Me?, snímek oslavovaný zejména pro kvalitní herecké výkony a zajímavý pro dosud vzácnou možnost spatřit populární komičku Melissu McCarthy v seriózní autobiografické roli.
Režisér Barry Jenkins se vetřel do vrtkavé akademické přízně svou artovou gay romancí Moonlight, kterou si ale dnes široká veřejnost pamatuje více pro celkem trapné okolnosti jejího oscarového triumfu, než-li pro její filmařské kvality.
Vždy, když se partička schopných herců sejde se zbraněmi v rukou, na izolovaném skladišti a v situaci, v níž jeden druhému nemůže až do samotného závěru důvěřovat, chci být u toho. The Standoff at Sparrow Creek přesně takovými ingrediencemi oplývá, tudíž jsem se podíval vcelku neznámé novince s chutí na zub.
Pro ty z vás, kteří si v takzvané zlaté éře hollywoodské science fiction dlouhodobě libují, nebude zmiňované dílo jistě žádnou neznámou. I tak mám ale neodbytný pocit, že The Incredible Shrinking Man stojí až daleko ve stínu řady známějších žánrových titulů let padesátých, ačkoli většinu z nich, minimálně v mých očích, jasně překonává.
Nevzdává se. Po loňském fiasku v podobě vysmívaného mafiánského snímku Gotti přichází kultovní herec John Travolta s dalším filmem, u něhož již předem vše nasvědčovalo tomu, že o jeho existenci bude za pár měsíců po premiéře vědět snad jen on sám.
Jestli někdy vznikne žebříček filmů s těmi nejpodivnějšími a nejodvážnějšími názvy, tak titul obsahující naráz jména nacistického hlavouna a bájné lesní stvůry bude jednoznačně atakovat přední pozice. Debutující filmař Robert D. Krzykowski se toho nebojí a servíruje poněkud svérázný příběh o stárnoucím válečném veteránovi, který dostává za úkol zabíjet vskutku netradiční a nezáviděníhodné protivníky. Klame název tělem, nebo snímek jeho lákavému zvuku plně dostává?
Válka ve Vietnamu. Každý o ní určitě slyšel a téměř každý viděl alespoň jeden hollywoodský snímek, který právě pod toto tematické zastřešení zavítal. A že jich za ta léta vzniklo. Apokalypsa, Lovec jelenů, Četa, Olověná vesta, Údolí stínů a ostatně i Forrest Gump - všechno díla, jejichž zhlédnutí i naprosto nezainteresovaným divákům napoví, že bojovat s partyzánskými žluťásky uprostřed nevlídné džungle bylo pro americké mariňáky peklem na zemi, z něhož si odnesli doživotní psychické následky. Unikátní sedmnáctihodinový dokument s jednoduchým názvem The Vietnam War vám nyní může povědět mnohem, mnohem více.
Sedm let po chladnokrevném norském masakru, jenž otřásl celým světem, vznikají souběžně hned dva snímky, které se dané události z různých perspektiv věnují. Norský zástupce Utøya 22. juli aplikoval extrémně naturalistický přístup a sledoval dění na samotném ostrově, kde Andres Behring Breivik nelítostně zastřelil 69 nevinných dospívajících, bez střihu a v reálném čase. Před pár dny si pak premiéru na Netflixu odbylo očekávané zpracování od věhlasného režiséra Paula Greengrasse, známého tvůrce zběsile sestříhaných akčních filmů či polodokumentárních dramat dle skutečných událostí (Let číslo 93, Kapitán Phillips, Krvavá neděle). Jak to dopadlo?
Jako pasivnímu uživateli instagramu, na němž má herečka Rachel McAdams slušnou řádku fanouškovských profilů, se mi už dobrého půl roku dostávají k potěše upoutávky, v nichž se kanadská kráska vášnivě líbá s její jmenovkyní Rachel Weisz. Snímek Neposlušnost, který svedl obě mé velmi oblíbené herečky dohromady, jsem si nemohl nechat ujít. A zklamaný z něj rozhodně nejsem.
Jméno Johna Gottiho náleží do společnosti nejvěhlasnějších gangsterů americké historie. Na vrcholu sil se mohl opájet velkou mocí, bohatstvím a všeobecným respektem ze strany mafie i mnoha obyvatel New Yorku, které si získal svým šarmantním vystupováním a podlézavými činy. Přesto ho nakonec stihl nezáviděníhodný osud psance. Jeho bezesporu lákavý životopis nyní inspiroval hollywoodského matadora Johna Travoltu, jenž si zase po několika letech usmyslel, že se chce stůj co stůj vrátit mezi uznávanou hereckou smetánku. Kromě hlavní role zastřešil ambiciózní projekt také jako producent a není pochyb o tom, že výsledné fiasko ho bude hodně bolet.
Filmy, v nichž v hlavní roli figurují velký dům a skupinka zdánlivě obyčejných rezidentů, kteří se postupně proměňují v děsivý protipól ideálních spolubydlících, mám poměrně dost rád. Do téhle skupinky lze zařadit například méně známý, avšak naprosto skvostný horor Davida Cronenberga Červi z roku 1975 nebo koneckonců i legendární Osvícení Stanleyho Kubricka.
Milovaný režisér Steven Spielberg je díky své filmové tvorbě v podstatě sám synonymem zámořské popkultury. Na jeho dobrodružných skvostech jsem stejně jako miliony dalších diváků šťastně vyrůstal, a když jsem poprvé uviděl upoutávku na epickou scifárnu Ready Player One, tedy na adaptaci románu založeného kompletně na popkulturních odkazech a vzorcích, začal jsem horečně odpočítávat dny do premiéry. Nepochyboval jsem ani v nejmenším o tom, že pokud má někdo skloubit tuny filmových a videoherních referencí do příběhu, který chytne za pačesy jak audiovizuálně, tak i po dějové stránce, je to právě neomylný Spielberg.