Chtěli jsme zdokonalit lidskou rasu, místo toho jsme přišli o pozici pánů tvorstva. Zrození planety opic barvitě a napínavě líčí revoluci, která vedla k tomu, že nás na piedestalu civilizace vystřídali nižší primáti. Remake kultovní klasiky je unikátní v tom, že je z větší části líčen z pohledu opic, a také tím, že v něm nehrají herci v maskách, ale primáti, kteří jsou jako živí. Slůvko „jako“ je velmi důležité, protože většina z nich existovala pouze v počítačích trikové společnosti Weta Digital, která celý svět okouzlila Avatarem.
Pořekadlo, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly, platí v tomto příběhu přímo ukázkově. Mladý vědec Will Rodman (James Franco) vyvíjí lék proti Alzheimerově nemoci, kterou trpí i jeho otec (John Lithgow). Slibný výzkum se ovšem zadrhává kvůli nežádoucím vedlejším účinkům, které vykazují pokusní živočichové po aplikaci léčebné látky. Zklamaný vědec opouští výzkum, odchází pečovat o otce a jako bonus si tajně odnáší šimpanzí mládě, jehož rodiče zemřeli při Willových pokusech. U šimpanze Caesara se postupně začne projevovat vysoká inteligence a Will zjistí, že za to zřejmě může působení jeho léku. Začne mu ho tajně podávat a tím nechtěně otevře bránu k lidské zkáze. Čím dál inteligentnější zvíře se po čase ocitne v přírodní rezervaci, kde začne v čele ostatních opic pomaloučku připravovat vzpouru proti těm, kdo zabili jeho rodiče a jeho zavřeli do tohoto „fešáckého kriminálu“. Tedy proti lidem.
Původní planetu opic jsem odjakživa nesnášel,ale tahle verze je úplně jiný šálek kávy. Film nám znovu nabízí pohled na zrod planety opic,ale tentokrát je to geniálně zpracované a plné silných scén. Ve chvíli kdy Ceasar poprvé promluví mi běhal mráz po zádech. Kamera byla líbivá a herci výborní. Tohle zrození je pro mne největším překvapením roku.
Zrození planety opic je opravdovým zrozením, důstojným znovuzrozením a návrat kvality prvního dílu. Krásné zpracování, které umožnilo jednadvacáté století. Krásný úvod, skvělý scénář, hlavní opičí hrdina, jako by měl duši. Na takové sci-fi je zkrátka radost pohledět - 80%.
Jak to všechno začalo. Tak jednoduše by mohlo znít motto tohoto filmu, který na první pohled vypadá dobře, ale i tak nelze neopomenout několik výrazných ale. Příběh je plně zaměřen na opice, takže lidské postavy jsou nevýrazné a v podstatě vedlejší. První polovina příběhu dokonce vyznívá jako obyčejný rodinný film. Výchova opičky v domácnosti. No, proč ne? Zajímavé je porovnání mladé inteligentní opice se starším člověkem trpící Alzheimerovou chorobou. Sice již víme, co vědci na opicích testují a proč, avšak přesto… No nic. Každopádně náhlé projevy nepochopení a hlavně násilí již odvádí události jinam a opravdu se začnou dít věci. Dramatizace se postupně zvyšuje a vše míří do finálního konfliktu. A jsme u toho ale. Hlavní opičí hrdina získal inteligenci testovaným sérem. Opice v ZOO ji získali jak? A kde se jich vlastně najednou tolik vzalo? V ZOO jich přece tolik nebylo. A co ta séra, v lednici vedle jogurtů, která mají vedlejší účinky způsobující virus, který efektivně a hlavně rychle může očistit svět od nadvlády primátů? A dalo by se pokračovat dál. Tvůrci neopomněli původní film „Planeta opic“ (1968), a tak jsou přítomny některé zmínky, jako třeba o právě probíhající vesmírné mise. Coby prequel tak tedy tento nový snímek funguje poměrně dobře. Děj má svůj přirozený vývoj, dobře načasovanou dynamiku a hlavně v druhé polovině celkové stopáže atmosféru plnou napětí a temna. Vizuální stránka je plně dle daných současných možností. Opice uchvátí svou reálností podob a pohybů, i když někde je ta umělá animace přece jen ještě poměrně znát. Coby restart série však v rámci ryze popcornového blockbusteru snímek vykročil rázným krokem, který osloví a nechává diváka se těšit na pokračování.