Seriálová novinka Citadel chce být mixem Bournea a Mission: Impossible v televizním formátu

Citadel je nový projekt bratří Russoových (režie posledních dílů Avengers, The Gray Man), v němž z pozice producentů spojili své síly s Joshem Appelbaumem (scénáře k seriálům Alias a novým hraným dílům Želv Ninja). Vytyčili si nelehký cíl –⁠ nabídnout na seriálové ploše podobně velkolepou a strhující špionážní zábavu, o jakou se v kinech nejednou postarali Jason Bourne a Ethan Hunt. Sehnali obrovský rozpočet na poměrně malou časovou plochu (každá epizoda má bez závěrečných titulků zhruba 35 minut), silné herecké obsazení hlavních rolí a vše obalili historkou o nezávislé globální špionážní agentuře Citadel, která má za úkol udržovat na světě pořádek. Respektive měla.

Úvod seriálu se věnuje tomu, že je Citadel zničená novým syndikátem zvaným Mantikora. Elitní agenti Mason Kane (Richard Madden) a Nadia Singh (Priyanka Chopra Jonas) jako jedni z mála o vlásek uniknou smrti, současně však ztratí paměť. Osm let poté se na Masona, který si mezitím zařídil nový život (protože ten starý si stále nedokáže vybavit), obrátí bývalý šéf Bernard (Stanley Tucci), který chce Mantikoře zabránit v použití jaderných zbraní. 

Karty jsou rozdané, můžeme se pustit do rozplétání špionážních linek, ve kterých mají své prsty i nejvyšší politické kruhy. Bohužel vše, minimálně na ploše dvou uvolněných epizod (celkem jich bude šest), jede na půl plynu. Akce je slušná, ale je jí málo a v době Johna Wicka těžko ohromí série úderů doprovázená divokým střihem a otáčivou kamerou. Není to však pouze o tom, že Wick nastavil laťku extrémně vysoko. I souboje z téměř dekádu starého druhého Captaina Americy od Russoových působí v kontrastu s akčními vložkami Citadely úderněji a mají lepší choreografii.

Akce je navíc málo. Na každou epizodu připadne jedna a zbytek vyplňují prostřihy na snaživé budování universa, v němž nám tvůrci předkládají pouze to, co už dávno víme. Těžko se buduje překvapení okolo toho, zda někdo z úvodní dvojice přežil, když je na jejich tvářích postavený celý marketing. A o ničem jiném první dvě epizody nejsou, což má nepříjemnou dohru v tom, že snaživé cliffhangery na konci působí svou předvídatelností až úsměvně.

A vata okolo? Nezajímavá. Ne však z podstaty věci. Ve 24 hodinách hrála politika také velkou roli, vedlejší postavy ale byly silně obsazené a vyprofilované. Zdejší figury jsou zaměnitelné a krom toho s průhlednou motivací. A protože jsou jednotlivé epizody krátké, pořádně je nepoznáme. Vždy jen na chvíli zaskočí, aby řekli pár dramatických vět, a zase zmizí.

Russoovi mají s univerzem nové show velké plány. Již dopředu avizovali, že vyjma přímého pokračování jsou v přípravě i různé spin-offy. Dost bych se však divil, kdyby jim záměr vyšel.