Zatímco v prosinci bývá v českých kinech pusto, v prvních měsících nového roku se k nám dostávají snímky, které obvykle získávají nominace na výroční ceny. V přiloženém videu a článku s odkazy na databázi vám dáváme výběr toho nejzajímavějšího, co poběží v kinech v první čtvrtině roku 2024.
U seriálů je výběr těch nejlepších snad ještě horší než u filmů. Nejenom, že existuje nepřeberné množství kanálů, ale i typů seriálů. Uzavřené minisérie (od tří do osmi dílů), seriály s více sériemi a více díly (obvykle 10 až 12 za sezónu) a také seriály s krátkými epizodami, ale kolem dvaceti a více za sezónu. Mají se za daný rok hodnotit jen ty, které měly premiéru (a tedy první sezónu), nebo i ty, jež pokračují, případně končí? Zkusíme je zařadit všechny, ale s vědomím, že skutečnou šíři seriálové tvorby by šlo postihnout spíš u dvaceti nebo třiceti titulů.
Letos to bylo opravdu pestré. Tradičně spousta dobrých dokumentů, dva animované filmy světové úrovně, výtečná černá komedie, dvě solidní psychologická dramata, výjimečné retro či vážná solidní sci-fi.
Filmů vzniká tak mnoho a existuje tolik různých diváckých skupin, že není možné vytvořit žebříček ani základně přijatelných nejlepších filmů roku. Zahraniční weby to řeší vyhlašováním 20, 50 nebo 100 nejlepších snímků roku, což je však také svého druhu devalvace pojmu „nejlepší“.
České pohádky chápeme jako národní poklad. Zdají se být skutečnou lidovou tradicí, tím nejlepším z toho, co jsme schopni vyprávět dětem a předávat dalším generacím, něčím až nadčasovým. Ve skutečnosti jsou ale pohádky ovlivněné historicky a je v nich přesně to, co do nich tvůrci vložili v určité době.
Zajímavější než sledovat druhého Aquamana v kině bude možná podívat se na jeho „making of“. Těžko však říct, jestli by takový dokument, jenž má být součástí propagace, mohl být dostatečně upřímný. Blockbuster, jenž vyšel bratru (či kapru) minimálně na 205 milionů dolarů, zaměstnal armádu grafických a akustických designérů, jejichž práci je nutné ocenit. Bohužel tu také byla tlupa scenáristů, kteří na přání producentů přepisovali scénář tolikrát, že ani nepůsobí, jako by šlo o jeden film.
Česká romantická komedie je snad nejhorší žánr, jaký se vyvinul v posledních letech. Záplavy nudných stereotypů, agresivní hysterie, odtrženost od reality. Lítá v tom je výrazně stylizovaný film s přestřelenou zápletkou, ale postavy se nakonec chovají poměrně inteligentně. V našich produkčních podmínkách jde po všech stránkách a o nadstandardní kousek.
Snímek Tajemství a smysl života si vyloženě říká o dialogický rozbor a fact checking. Samotná jeho forma je založená na zhuštěném monologu, v němž se mísí více druhů duchovních učení. Přestože film trvá přes dvě a půl hodiny, není často jasné, co jeho autor považuje za „pravidla reality“, tedy jakým způsobem něco vzniká, existuje a zaniká. Stejně tak film nenabízí vysvětlení, jak tato pravidla můžeme poznat, nicméně všechna tvrzení čmeláčího průvodce jsou předkládána jako absolutní univerzální pravda bez přihlédnutí k jiným vysvětlením.
Nová verze slavného pohádkového příběhu podle Roalda Dahla s názvem Wonka. Čokoládový kouzelník Willy Wonka je však tentokrát na začátku kariéry a ještě nezešílel. Vánoční muzikál pro celou rodinu od autora filmů s medvídkem Paddingtonem. V hlavní roli Timothée Chalamet.
Juraj Jakubisko byl vyhlášený nejlepším slovenským režisérem všech dob. Doby, kdy byl nejlepší, se však odehrávaly mezi 60. a 80. léty. Od 90. let nastalo spíš tápání. Svou velikost už nikdy nedokázal, velikášství však ano. Ohromující talent z jeho děl probleskuje v jednotlivostech výtvarného řešení, méně už ale z vypravěčství nebo z vedení herců. To platí i pro Perinbabu a dva světy.
Je to už stařec, hodně velký kus stařeného ještěrčího. Příští rok to bude sedmdesát let, kdy se na plátnech poprvé objevil Gojira, jehož jméno pochází z kombinace slov gorila a kujira (tedy japonsky velryba). Navíc mu není jen sedmdesát let, ale nějaké miliony k tomu, kdy si spokojeně vegetil na dně oceánu. Většina světa si však navykla oslovovat ho Godzilla, aby vynikla jeho božskost. Objevil se v téměř čtyřiceti filmech, ať už sólo nebo versus. Je vůbec možné přijít po takové době s něčím novým? Inu, ano, jak by řekli Japonci.
Režisér Luc Besson má za sebou Brutální Nikitu, Leona, Pátý element, Johanku z Arku, Lucy nebo Valeriana (a tisíc planet k tomu). Většinou se snaží uniknout všední realitě a přinést nám co nejvíc žánrové zábavy a popkulturního mysticismu. DogMan o chlapci, jenž vyrůstal v psím kotci, však vychází z reálného případu. Bessonova stylizace jej znovu posunuje do vod expresivního komiksu a symbolického podobenství.
Psychologické drama Tancuj Matyldo s prvky komedie vypráví o přísném exekutorovi, jehož bohémská matka dostane Alzheimerovu chorobu. Karel Roden a Regina Rázlová se spolu poprvé objevili na plátně.
Britské psychologické melodrama o trojici teenagerek, které si jedou užívat do řeckého letoviska, získalo cenu na festivalu v Cannes. Jde o velmi autentický režisérský debut třicetileté Molly Manning Walker.
Cokoli visí v muzeu, je umění. Cokoli je promítáno v kinech, je film. Ale občas si tím nejsme tak jistí. Snímek Tajemství a smysl života má 154 minuty a z nich se v něm mluví zhruba 140 minut, mluvící čmelák pak 120. (Stopky k ověření nebyly použité, protože „čas neexistuje“, jak se zde dozvíme.) Je to nekončící příval slov, ezoterická přednáška a new age kázání.
