Od konce války uplynulo sedm let a sourozenci se vracejí do Prahy z Kamenice, kde pobývali u tety, protože jejich maminka byla dlouho nemocná. Na Letné se staví Stalinův pomník, všude znějí budovatelské písně, z ulic mizí soukromé obchody, někteří dospělí poslouchají v noci tajně rádio, zatímco jiní hřímají o kolaborantech, zrádcích a zaprodancích kapitalismu. Jenže děti vnímají svět okolo sebe a události, které tak neblaze zasahují do života jejich rodin, z jiné perspektivy. Kluci dělají lumpárny, mají průšvihy ve škole, perou se a dostávají výprask, chodí na náboženství i do pionýra. Domnosilovi jsou na tom trochu jinak než ostatní - rodiče se rozvedli a oni žijí jen s maminkou. Ta dosud naivně věří v komunistické ideály, přestože její bratr "španělák" emigroval a její přítel František patří k těm, kterým komunisté všechno vzali. Jenže dospět k pravdě a k poznání, že šťastnou budoucnost mají lidé jen ve svých vlastních rukou, je těžké - pro dospělé možná ještě mnohem víc než pro děti.