Jana Robenková

Jana Robenková, 24. listopadu 1922, Odry okres Nový Jičín, herečka Jana Robenková se narodila 24. listopadu 1922 v Odrách na Novojičínsku. Po druhé světové válce absolvovala Hereckou školu E. F. Buriana v Praze, což jí otevřelo cestu k profesionálnímu herectví. Její divadelní kariéra začala v nově vzniklém Burianově divadle D48, kde působila v letech 1948-1951. Následně přešla do Městského divadla Kladno, kde setrvala až do roku 1958, kdy svou jevištní kariéru uzavřela. Návrat k herecké profesi Po celá šedesátá léta o Janě Robenkové nebylo v uměleckém světě slyšet. K herecké profesi se vrátila až na počátku sedmdesátých let, kdy se začala intenzivně věnovat práci před filmovými a televizními kamerami. Přestože její filmové a televizní role nepřekročily epizodní rámec, dokázala v nich zaujmout svým osobitým projevem a přirozeným talentem. Filmová kariéra Mezi její významnější filmové role patří postava poslankyně v politickém filmu Dvacátý devátý (1974) režiséra Antonína Kachlíka. Tento historický snímek, který líčí okolnosti zvolení Klementa Gottwalda do čela Komunistické strany Československa v roce 1929, patří k typickým ukázkám normalizační kinematografie. Jana Robenková v něm ztvárnila menší, ale zapamatovatelnou roli, která přispěla k jejímu zviditelnění na filmovém plátně. V dalších filmech se objevila například jako Tampírová, což byla další z jejích charakteristických epizodních rolí. V jednom z filmů ztvárnila také úřednici na poště, kde její hlas v dabingu namluvila Ludmila Roubíková. Přestože se jednalo o menší role, Jana Robenková je dokázala obohatit svým osobitým hereckým projevem. Význam v české kinematografii Jana Robenková patří k herečkám, které se sice neprosadily v hlavních rolích, ale svými menšími postavami přispěly k autenticitě a pestrosti československé kinematografie sedmdesátých a osmdesátých let. Její herecký rejstřík zahrnoval především charakterní role starších žen, úřednic a dalších epizodních postav, které však byly pro celkové vyznění filmů důležité. Svou prací tak zanechala nesmazatelnou stopu v české filmové tvorbě normalizačního období.