Anthony Franciosa

Anthony George Franciosa (narozen jako Anthony Papaleo; 25. října 1928, New York City, USA – 19. ledna 2006, Los Angeles, USA) byl americký herec, který se proslavil především svými intenzivními dramatickými rolemi v 50. a 60. letech 20. století. Počátky kariéry Franciosa se narodil v newyorské čtvrti Little Italy do italsko-americké rodiny. Jeho rodiče se rozvedli, když mu byl pouhý rok, a byl vychováván matkou a tetou, přičemž přijal matčino dívčí příjmení Franciosa. Po střední škole pracoval jako svářeč, lodní stevard a kuchař. K herectví se dostal náhodou v 18 letech, když při návštěvě YMCA, kde se účastnil bezplatných tanečních lekcí, narazil na konkurz do divadelní hry The Seagull. Tato zkušenost v něm probudila zájem o herectví. Následně studoval dva roky soukromě u Josepha Geiglera a získal čtyřleté stipendium na Dramatic Workshop, což vedlo k jeho angažmá v New York Repertory Theatre. V roce 1948 se připojil k Cherry Lane Theatre Group. Průlom na Broadwayi Franciosa se stal členem prestižního Actors Studio, což významně ovlivnilo jeho hereckou kariéru. Jeho průlom přišel v roce 1953, kdy debutoval na Broadwayi v inscenaci End as a Man po boku Bena Gazzary. Skutečnou slávu mu však přinesla role bratra drogově závislého v divadelní hře A Hatful of Rain (1955-56) pod režijním vedením Elia Kazana. Za tento výkon byl nominován na cenu Tony Award za nejlepšího herce ve vedlejší roli. Hollywoodská kariéra Po úspěchu na divadelních prknech ho zlákala filmová kariéra. V roce 1957 debutoval ve filmu This Could Be the Night režiséra Roberta Wise. Téhož roku ztvárnil roli v Kazanově filmu A Face in the Crowd a zopakoval svou divadelní roli ve filmové adaptaci A Hatful of Rain, za kterou získal nominaci na Oscara za nejlepšího herce a cenu na filmovém festivalu v Benátkách. Franciosa se rychle stal žádaným hercem v Hollywoodu a následovaly role ve významných filmech jako Wild Is the Wind (1957) režiséra George Cukora, The Long, Hot Summer (1958) Martina Ritta, kde hrál po boku Paula Newmana a Joanne Woodward, a The Naked Maja (1958), kde ztvárnil malíře Francisca Goyu po boku Avy Gardner. Za svůj výkon ve filmu Career (1959) získal Zlatý glóbus za nejlepšího herce. Televizní tvorba a pozdější kariéra Přestože Franciosova filmová kariéra začala slibně, jeho pověst problémového a vznětlivého herce mu začala škodit. V roce 1962 hrál v adaptaci Tennessee Williamsovy hry Period of Adjustment, ale postupně se začal více objevovat v televizních produkcích. Byl hlavní hvězdou několika televizních seriálů: sitcomu Valentine's Day (1964-65), dramatického seriálu The Name of the Game (1968-71), ze kterého byl však propuštěn kvůli svému temperamentu, dále v seriálech Search (1972-73), Matt Helm (1975) a Finder of Lost Loves (1984-85). Filmová tvorba v 60. a 70. letech V 60. letech se objevil v několika významných filmech, včetně Rio Conchos (1964), The Pleasure Seekers (1964) a The Swinger (1966). V 70. letech hrál v akčním filmu Across 110th Street (1972) a v thrilleru The Drowning Pool (1975), kde se opět setkal s Paulem Newmanem. Jeho filmografie zahrnuje také snímky jako Fathom (1967), A Man Could Get Killed (1966) a Go Naked in the World (1961). Pozdní kariéra a evropské filmy V pozdější fázi své kariéry Franciosa působil především v Evropě. Zahrál si v erotickém dramatu The Cricket (1980) a v kultovním hororu Tenebrae (1982) italského režiséra Daria Argenta. V 90. letech se vrátil do Hollywoodu s významnou rolí mafiánského dona ve filmu City Hall (1996), což byla jeho první velká filmová role po téměř dvaceti letech. Franciosa zemřel 19. ledna 2006 ve věku 77 let na následky masivní mozkové mrtvice.