Ronald Radd

Ronald Radd (22. ledna 1929 – 23. dubna 1976) byl britský herec, známý především svými rolemi v televizi a filmu. Narodil se v Ryhope, Sunderland v hrabství Durham v Anglii. Divadelní začátky Ronald Radd zahájil svou profesionální hereckou kariéru v první polovině 50. let jako divadelní herec v Alexandra Theatre v Birminghamu, kde působil společně s herci jako Leslie Sands a Edward Mulhare. V roce 1951 se objevil v produkci hry The Romantic Young Lady v Kettering Savoy pod vedením Lionela Hamiltona. Do roku 1954 se Radd propracoval až do londýnského West Endu, kde v únoru 1956 vystupoval s Kennethem Williamsem ve dvou různých inscenacích v Apollo Theatre – The Buccaneer a The Boy Friend. V roce 1958 zazářil na Broadwayi v muzikálu My Fair Lady po boku Reginalda Dennyho. Přechod k televizi a filmu Postupně ztratil zájem o divadlo a v roce 1957 prorazil v televizi v pořadu Ordeal by Fire, kde ztvárnil zákeřného Francouze. Objevil se také v BBC produkci A Tale of Two Cities (1958) společně s Patrickem Troughtonem. V letech 1960 až 1963 účinkoval v několika epizodách amerického pořadu The Shari Lewis Show na NBC. V roce 1960 se objevil v televizní produkci O'Neillovy hry The Iceman Cometh pod režijním vedením Sidneyho Lumeta, který ho později obsadil i do filmových adaptací The Sea Gull (1968) a The Offence (1972). Filmová kariéra Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří účinkování ve snímku The Camp on Blood Island (1958), kde ztvárnil postavu Commandera Yamamitsu. Následovaly filmy Where the Spies Are (1965), The Sea Gull (1968) s Jamesem Masonem a Vanessou Redgrave, Can Heironymus Merkin Ever Forget Mercy Humppe and Find True Happiness? (1969), The Kremlin Letter (1970) režiséra Johna Hustona, kde pracoval po boku herců jako Robert Redford a Jason Robards. Dále se objevil ve filmech The Offence (1973), Galileo (1974) s Topolem a Operation Daybreak (1975), což byl jeho poslední film. Televizní úspěchy Ronald Radd se během své kariéry objevil v přibližně 60 různých televizních pořadech mezi lety 1955 a 1976. Mezi jeho nejvýznamnější televizní role patří postava Huntera v úspěšném špionážním seriálu Callan s Edwardem Woodwardem v hlavní roli. Radd vytvořil tuto postavu v pilotním díle A Magnum For Schneider v rámci série Armchair Theatre a později se příležitostně objevoval i v následujících sériích. Jeho ztvárnění Huntera, nemilosrdného a amorálního šéfa tajné vládní organizace, je považováno za jedno z nejlepších. Mezi další významné televizní role patří účinkování v populárních seriálech jako The Avengers, Danger Man, The Prisoner, Special Branch a Z-Cars. V šestém díle seriálu Randall and Hopkirk (Deceased) s názvem "Just for the Record" (1969) ztvárnil záporáka Pargitera, pomatenou postavu přesvědčenou o tom, že je dědicem anglického trůnu. Ocenění a odkaz V roce 1971 byl Ronald Radd nominován na prestižní cenu Tony Award za nejlepšího herce ve vedlejší roli za svůj výkon v divadelní hře Abelard and Heloise na Broadwayi. Byl známý svou schopností ztvárnit různorodé postavy a používat širokou škálu přízvuků včetně cockney, velšského, řeckého, japonského a ruského. Ronald Radd zemřel předčasně ve věku 47 let na mozkové krvácení 23. dubna 1976 v Torontu v Kanadě. Byl ženatý s Dorothy May Goodman. Přestože jeho kariéra trvala pouhých dvacet let, zanechal za sebou výraznou stopu v britské televizi a filmu jako charakterní herec, který dokázal přesvědčivě ztvárnit širokou škálu postav od záporáků až po autoritativní figury.