Tilo Prückner (26. října 1940, Augsburg, Německo – 2. července 2020, Berlín, Německo) byl významný německý divadelní a filmový herec, jehož kariéra zahrnovala pět desetiletí a více než 100 filmů. Proslul především svou schopností ztvárnit excentrické a svérázné postavy. Raný život a vzdělání Narodil se v Augsburgu jako syn dětského lékaře Alfreda Prücknera a jeho manželky Dorothey rozené Krauseové. Rodina Prücknerů měla dlouhou tradici ve městě Hof. Tilo nejprve navštěvoval gymnázium St. Anna v Augsburgu a později přestoupil na Melanchthon-Gymnasium v Norimberku, kde v roce 1960 složil maturitu. Poté začal studovat práva, ale studium přerušil, aby se mohl věnovat herectví. Herecké vzdělání získal v Mnichově u Hanse Josefa Bechera a Ellen Mahlkeové. Divadelní kariéra Jeho profesionální herecká dráha začala v letech 1962 až 1964 v mnichovském divadle Schauburg. Následně působil v divadlech v St. Gallenu, Oberhausenu a v letech 1968-1969 v curyšském Schauspielhaus. V roce 1970 se stal jedním ze zakládajících členů berlínského divadla Schaubühne, kde působil do roku 1973. Poté pracoval jako nezávislý herec v Bavorském státním divadle v Mnichově. Filmová kariéra Prücknerova filmová kariéra začala v roce 1967 ve snímku Wilder Reiter GmbH, jednom z prvních příspěvků k hnutí Nového německého filmu. Významný úspěch zaznamenal v roce 1976 v komedii Bomber & Paganini, kde ztvárnil postavu malého podvodníka a houslisty Hännschena "Paganiniho" Wurlitzera po boku Maria Adorfa. Za tento výkon získal Německou hereckou cenu (Deutscher Darstellerpreis). V roce 1978 zazářil v hlavní roli ve filmu Der Schneider von Ulm (Krejčí z Ulmu), kde ztvárnil Albrechta Ludwiga Berblingera, snílka a průkopníka létání. Následoval satirický film Der Willi-Busch-Report (1979), kde hrál novináře, který se snaží zvýšit prodej svých novin. Tento film získal cenu Max-Ophüls-Preis. Mezinárodnímu publiku se představil v roce 1984 jako Night Hob (Noční skřítek) ve fantasy filmu The NeverEnding Story (Nekonečný příběh) režiséra Wolfganga Petersena. V této roli ztvárnil posla jedoucího na narkoleptickém netopýrovi. O několik let později se objevil v kritiky oceňovaném britském televizním seriálu Traffik jako berlínský detektiv. V 90. letech prokázal svůj komediální talent v pokračování filmu Der Willi-Busch-Report s názvem Deutschfieber (1992), kde se vrátil k roli Williho Busche. V roce 1993 se poprvé objevil jako hypochondrický inspektor Gernot Schubert v dlouho běžícím komediálně-dramatickém televizním seriálu Adelheid und ihre Mörder, který si získal oblibu u diváků i kritiky. V roce 1999 se po letech vrátil na divadelní prkna a hrál hlavní roli ve své vlastní hře Meier muss Suppe essen, která měla premiéru v berlínském divadle Teatr Kreatur. Na počátku nového tisíciletí získal Prückner opakující se roli svérázného detektiva Eduarda Holicka po boku Roberta Atzorna v hamburské edici německého kriminálního seriálu Tatort (2001-2008). V jiném kriminálním seriálu Kommissarin Lucas se objevoval jako mrzutý domácí hlavní postavy. V tomto období byl k vidění v různých ambiciózních televizních filmech i na velkém plátně, například v dramatu Willenbrock (2005) režiséra Andrease Dresena, kde hrál prodejce ojetých aut. V druhé polovině desetiletí se objevil v menších rolích v rakousko-německé koprodukci Die Fälscher (Padělatelé, 2007), která získala Oscara, a v Dresenově tragikomedii Whisky mit Wodka (Whisky s vodkou, 2009). Byl také součástí obsazení filmu Iron Sky (2012), sci-fi parodie na nacisty, kde ztvárnil vědce Dr. Richtera. Koncem roku 2013 vydal Prückner svůj první román s názvem Willi Merkatz wird verlassen, který se setkal s všeobecným uznáním. Kniha odráží jeho osobní zkušenost s rozpadem manželství po 36 letech a následným impulzivním novým začátkem. Zatímco v první polovině 2010. let pracoval převážně v televizi, rok 2014 znamenal jeho návrat na velké plátno, když se objevil v komedii Coming In režiséra Marca Kreuzpaintnera. Následovaly tři další filmy v letech 2014 a 2015: měl výrazné výkony ve vedlejších rolích v kasovním trháku Tila Schweigera Honig im Kopf (Hlava plná medu), v koňském filmu Ostwind 2 (Vichr 2) a v komedii Kleine Ziege, sturer Bock, kde ztvárnil otce protagonisty, kterého hrál Wotan Wilke Möhring. Pro televizi natočil seriál Rentnercops (2015-2019), ve kterém hrál reaktivovaného detektiva Edwina Bremera, který se vrací z důchodu, aby řešil bizarní případy. Tilo Prückner měl své poslední filmové role jako štamgast v hospodském prostředí ve filmu Leif in Concert - Vol. 2 (2019) a opět jako přátelský instruktor jízdy v pokračováních Ostwind: Aris Ankunft (2019) a Ostwind - Der große Orkan (2020). Premiéry posledního jmenovaného filmu se již nedožil: Tilo Prückner zemřel v Berlíně 2. července 2020 ve věku 79 let na náhlé srdeční selhání. Televizní úspěchy Ve vyšším věku byl Prückner stále častěji obsazován do filmových a televizních produkcí, kde mohl prokázat svou všestrannost. S oblibou ztvárňoval excentrické postavy všeho druhu. Od roku 1992 do roku 1999 hrál v seriálu ARD Adelheid und ihre Mörder hypochondrického kriminálního inspektora Gernota Schuberta po boku Evelyn Hamannové a Heinze Baumanna. Fanoušci seriálu Tatort si ho pamatují jako komisaře Eduarda Holicka, který byl v letech 2001 až 2008 součástí hamburského vyšetřovacího týmu. Od roku 2003 pravidelně účinkoval v kriminálním seriálu ZDF Kommissarin Lucas jako domácí Max Kirchhoff. V březnu 2015 se ujal hlavní role v seriálu ARD Rentnercops jako komisař Edwin Bremer, který byl povolán zpět z důchodu. Odkaz Tilo Prückner byl uznávaný jako všestranný charakterní herec, který dokázal přesvědčivě ztvárnit širokou škálu postav. Jeho schopnost hrát excentrické, podivínské a svérázné postavy z něj učinila jednu z nejvýraznějších tváří německé kinematografie. Za svou dlouhou kariéru vytvořil nezapomenutelné role jak ve filmu, tak v televizi, a zanechal po sobě bohaté umělecké dědictví.

Rychlý jako vítr 2: Vítězství

Rychlý jako vítr