Sergi López i Ayats (narozen 22. prosince 1965, Vilanova i la Geltrú, Španělsko) je španělský herec, který si vybudoval pozoruhodnou kariéru jak ve španělské, tak francouzské kinematografii. Je držitelem několika prestižních ocenění včetně francouzské filmové ceny César. Divadelní začátky a vzdělání Sergi López se k herectví dostal již v mládí, kdy účinkoval v tradičních katalánských vánočních představeních Els Pastorets ve svém rodném městě. Herecké vzdělání získal nejprve v Barceloně, kde studoval divadlo. Během svého působení jako divadelní herec spolupracoval s Toni Albà v inscenacích jako BRAMS nebo La Kumèdia dels Herrors (1986), které společně napsali a režírovali. Mezi další významné divadelní projekty z tohoto období patří Fins al fons a později Lysistrata (1996). Na radu svého přítele Toni Albà odešel do Paříže, kde pokračoval ve studiu na prestižní École Internationale de Théâtre Jacques Lecoq, kde se specializoval na fyzické divadlo a pantomimu. Filmové začátky ve Francii Lópezova filmová kariéra začala překvapivě ve Francii, nikoliv ve Španělsku. V roce 1991 se zúčastnil konkurzu u francouzského režiséra Manuela Poiriera, který byl natolik ohromen jeho talentem, že mu nabídl hlavní roli ve svém filmu La Petite amie d'Antonio (1992). Tato role odstartovala jejich dlouhodobou spolupráci, která pokračovala filmy jako La Campagne, Attention Fragile a Marion. López často ztvárňoval postavy okouzlujících španělských imigrantů ve Francii. Jeho mezinárodní průlom přišel s filmem Western (1997), který získal Cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes. Film byl nominován na Oscara a López sám byl nominován na Césara. Návrat do španělské kinematografie Ve Španělsku se López výrazněji prosadil až v roce 1997, kdy hrál ve filmu Caresses (Caricies) režiséra Ventury Ponse. Poté se začal častěji objevovat ve španělských filmech, například v Entre las piernas po boku španělských hvězd Javiera Bardema a Victorie Abril nebo v Lisboa s legendární Carmen Maurou. Postupně si budoval kariéru na obou stranách Pyrenejí a rozděloval svůj čas mezi Francii a Španělsko. Mezinárodní úspěch a charakterní role V roce 2001 získal López prestižní francouzskou filmovou cenu César za svůj výkon ve filmu With a Friend Like Harry (Harry, un ami qui vous veut du bien) režiséra Dominicka Molla. Tato role definovala jeho mistrovství v ztvárnění záporných postav. Jeho talent pro ztvárnění komplexních, často znepokojivých charakterů pokračoval ve filmu Solo mía (2001), kde hrál násilnického manžela po boku Paz Vegy. Film se zabývá tématem domácího násilí a získal několik ocenění a nominací. Mezinárodní průlom a spolupráce s významnými režiséry Mezinárodní publikum si Lópeze všimlo především díky jeho roli v britském filmu Dirty Pretty Things (2002) režiséra Stephena Frearse, kde hrál vedle Audrey Tautou a Chiwetel Ejiofora. Skutečný globální průlom však přišel v roce 2006 s rolí sadistického kapitána Vidala ve fantasy filmu Pan's Labyrinth (El Laberinto del Fauno) mexického režiséra Guillerma del Tora. Přestože producenti měli pochybnosti o jeho obsazení, neboť byl do té doby považován spíše za komediálního herce, del Toro na jeho účasti trval. López později označil kapitána Vidala za "nejzlejší postavu, kterou kdy ztvárnil". Rozmanitost rolí a další kariéra López pokračoval ve spolupráci s významnými režiséry jako François Ozon ve filmech Ricky (2009) a Potiche (2010). Mezi lety 2009 a 2012 se objevil v několika pozoruhodných filmech včetně Leaving (2009), Map of the Sounds of Tokyo (2009) režisérky Isabel Coixet a The Monk (2011) Dominika Molla. Dále účinkoval ve francouzských filmech jako Tango libre (2012) a Michael Kohlhaas (2013). V letech 2014 a 2015 hrál ve filmech jako High Society, Geronimo a A Perfect Day, čímž prokázal svou všestrannost napříč žánry. K jeho novějším projektům patří role ve filmech Happy as Lazzaro (2018) Alice Rohrwacherové, The Man Who Killed Don Quixote (2018) Terryho Gilliama a Rifkin's Festival (2020) Woodyho Allena. Divadelní tvorba a společenská angažovanost Vedle filmové kariéry se López věnuje i divadlu. V roce 2005 se vrátil na jeviště s monologem Non solum, který napsal a režíroval společně s Jorgem Picó. Spolupracoval s prestižními divadelními společnostmi jako Théâtre de la Ville v Paříži a Comédie-Française. V roce 2010 získal cenu Premio Max pro nejlepšího herce za svou divadelní práci. López je také známý svým společenským a politickým aktivismem, zejména podporou katalánského jazyka a nezávislosti. Účastnil se protifašistických a protirasistických hnutí a podporoval solidaritu s uprchlíky.

Rozchod

Špína Londýna